Tupiza

Před pátou ráno jsme na terminálu v Tupize, jsem rád, že jsme tady, protože takovou bolest kolen už jsem dlouho neměl. Po dospání vyrážíme na okruh po cestovních agenturách, protože máme v plánu klasický povinný okruh po Salaru a jihozápadě... Vybíráme si agenturu, která má okruh trošičku jiný, dobrou cenu a doufáme, že se najdou i další lidi. Na večeři nás zláká grilující se maso před podničkem, jsme utahaní, že si ani nic moc k pití nechceme dávat, ale nakonec je to jedno pivo k tomu masu přece jen vhodné. A Míla si dává jednu skleničku vína. Když za několik hodin zavírají, jdeme slušně spát...

Druhý den vyrážíme na krátky pěší výlet za město. Tupiza je městečko mezi barevnými skalami, se spoustou soutěsek či všemožných tvarů skalek. Jdeme po železniční trati, čili příjemně po rovině, což nám velice vyhovuje, vedle nás široké koryto řeky, kolem barevné skály. Po dvou hodinách se otočíme, zalezeme náhodně do bočního údolí, podaří se nám vylézt i na skálu s krásnou vyhlídkou na vše kolem. Míla se na jistotu vrací stejnou cestou, já scházím do soutěsky na druhé straně. A je to fakt soutěska, půl metrů široká, kroutící se, na závěr se skalním mostem nad hlavou. Scházíme se na trati dole a šlapeme zpátky. Máme toho celkem dost, krátký výletík se zrovna odpočinkovým neukázal.

V agentuře jsme domluveni, že když nám do šesti neseženou další lidi, vrátí nám zálohu a my si seženeme něco někde jinde. Nakonec je ale všechno jinak, na výlet pojedeme se třemi lidmi, ale v opačném směru, než jsme původně plánovali.