Přejezd Rurrenabaque - Trinidad aneb Pampy trochu jinak

21:00 Oficiální odjezd autobusu. Autobusu je terénní, nicméně celkem komfortní.
22:04 Neoficiální odjezd autobusu ve 22:00, o kterém jsme ale věděli předem, je skoro dodržen. Čeká nás zhruba 378 kilometrů. V Lonely Planet píší, že cesta trvá 12-24 hodin, pán v oficíně prohlašuje, že cesta bude trvat 12 hodin. Míla si dává rezervu a prohlašuje, že pozdní oběd si v Trinidadu dáme.
22:06 Opouštíme beton a začínáme kodrcat. Nějak moc. Usínám a párkrát mi hlava sklouzne na okno, v tu chvíli nevím, jestli je rozbité okno, moje hlava a co se vlastně děje.
23:00 Autobus je poloprázdný, uznávám, že lepší bude kodrcat se vleže a lehám si na zadních pět sedadel.
00:25 Začíná pršet.
01:15 Zjišťuji, že stojíme, nevím jak dlouho ani proč. Prší.
02:05 Zjišťuji, že jedeme. To proto, že se zase přestalo dobře spát a kodrcáme. Prší.
03:30 Dojíždíme na nějaké autobusové nádraží (městečko San Borja). Prší.
06:20 Budím se, stojíme, tak jdu na krátký průzkum okolí (z technologických důvodů). Překvapivě jsme na stále stejném nádraží, řidič a pohůnci spí na lavičkách kolem busu. Poprchává.
07:30 Budí mne rozjezd autobusu, Míla v něm není, rychle jdu za řidičem, že nejsme všichni. Ten mne uklidňuje, že jenom přejíždí před budovu a že ještě nejedeme. Mílu nacházím s Belgičankou, kávou a enpanádou u jednoho ze stánků. Poprchává.
08:55 Přestává pršet.
09:15 Řidič prohlašuje, že před dvanáctou se nikam nepojede. Dokonce ho přijde podpořit i policista.
11:20 Do našeho autobusu přistupuje osazenstvo jiného poloprázdného busu, který čeká vedle nás a má stejný cíl. Bohužel tím ztrácíme prostor a komfort.
11:35 Vyjíždíme.
11:50 Zastavujeme za městem u dřevěné budky, kde sídlí výběrčí mýtného a policista. Ten nastupuje do busu a prohlašuje, že cesta je velice velice špatná a doporučuje jet až zítra (mluvil teda trochu déle, takže toho řekl asi více). "Opravdu chcete jet?" A lidi volají "Sí, sí". Jako u nás. Tak si říkáme, do čeho asi jedeme.
11:55 Spouštějí provaz (místo zvedání závory se tady spouští provaz) a vyjíždíme.
11:57 Už chápu, proč řidič nechtěl jet. Na cestě je vrstvička bláta, po které kloužeme z jedné strany na druhou. Taková klouzačka. Chvíli jezdíme více bokem než dopředu, což má jenom jednu výhodu, a to že se dá kamerovat z okýnka autobusu dopředu...

12:35 Vrstvička bláta se mění ve vrstvu. Před námi stojí dva zapadlé náklaďáky jedoucí v opačném směru. Část lidí v klidu vystupuje a kilometr jde čekat za špatný úsek. Autobus se rozjíždí - a zapadá. Řidič a dva pohůnci vytahují nástroje - krumpáč a rýče a začíná se kopat. Teprve teď asi chápu, proč řidič nechtěl jet. Netrvá to ani hodinu a jsme za špatným úsekem. Přesněji, špatná je celá cesta, ale za hodně špatným úsekem.
14:05 Zapadáme znovu. Symbolicky se zapojuji do snahy projet a nejspíš zbytečně autobus pomáhám tlačit. Míla si mezi pracujícími získává pověst neodbytného kameramana. Naštěstí neprotestují, smějí se, že prý musím tlačit i za něj.

Odpoledne Tímto způsobem pokračujeme celé odpoledne. Je to ale lepší a lepší a cesta vypadá sušší a sušší. Projíždíme pláněmi, občas zbytky pralesa, je na co se dívat.
18:10 Začíná zase pršet. Cesta se zhoršuje, ale jedeme.
20:30 Je tma, sice neprší, ale před námi je zapadlý náklaďák, pokračování zítra. Čeká nás druhá noc v autobusu. Lidi jsou v pohodě, potmě si vykládají přes celý autobus. Klid a idylka :-) Pokud někdo v pohodě není, tak je zticha. I malé děti to zvládají. Venku už jsou hvězdy, kolem zvuky ptáků, hmyzu a bůhví čeho.
04:00 Tma jak v pytli, ale první lidi se budí a začínají si povídat.
06:00 Začíná další den. Před námi je krom náklaďáku, který už je v pohodě a který objíždíme, rozestavěný mostek a kolem něj objížďka opravdu plná bláta. A tak kopeme, odhrnujeme, táhneme, tlačíme... zapojuje se už většina mužského osazenstva. Inteligentní část ženského osazenstva v těchto chvílích vystupuje a jde dopředu.
07:15 Jsme za mostkem. K řece do přístavu je to prý normálně tak půl hodiny až hodinu.

Dopoledne Cesta je lepší a lepší, což ale neznamená, že nás nečeká několik "zastávek". Občas se prodím po kolena v blátě. Někdy kola ujedou snad kilometr a autobus se posune o jeden metr. Pak už je před koly zase nahrnutá vrstva bahna, kterou je potřeba odstranit. Plus před koly pokud možno odstranit vrstvu mokrého mazlavého kluzkého bahna, až na relativní sucho. Když ale jedeme, jsou kolem nás stále pláně, občas les, vidíme spoustu ptáků, takový výlet po pampách. Bez cestovky.
10:55 Je vedro a cesta už je krásně suchá - a nám po tom všem dochází nafta. Po čase řidič zastavuje motorku, pohůnek bere kýbl a někam odjíždí. My ležíme pod autobusem, kde nesvítí slunce a příjemně tam fouká, všichni se baví. Můžu si tak zpívat písně typu "Jednou budem dál... cíl je blízko nás, ja vím".
11:30 Zastavuje náklaďák, začíná přelévání nafty. Po dalších dvaceti minutách doráží pohůnek s dvěmi kanystry nafty. A moudře s pitím a trochou jídla.
12:05 Vyjíždíme.
12:20 Jsme v přístavu. Všichni se vrhají ke stánkům s jídlem a pitím.

12:35 Vjíždíme a vcházíme na prám, přejíždíme řeku, po dalších pár kilometrech nás čeká ještě jedna řeka a jeden přívoz. Poté vjíždíme na asfalt!
14:15 Jsme na terminálu v Trinidadu. Od bláta od hlavy až k patě. Místo avizovaných 12-ti po 40-ti hodinách jízdy. Přesněji po 40-ti hodinách od začátku, po 40-ti hodinách v a kolem autobusu. Pozdní oběd jsme si dali. Ovšem od den později.

PS. Některé časy nejsou nejpřesnější. Ale tak nějak to prostě bylo :-)