Villa la Angostura
Z Chile do Argentiny přejíždíme stopem. Jsme kousek od hranic, je to jedna jasná cesta a hlavně tam všechny busy jenom projíždějí. Do Argentiny se dostáváme
nadvakrát celkem v pohodě, za hranicí ale ztvrdneme na více než tři hodiny. Vezme nás - na korbu - hodná chilská rodinka. Sice nejedou až do Bariloche, ale aspoň někam na bus. Ve vesničce Villa la Angostura končí, zajíždějí do kempu, my si dáváme večeři z místního supermarketu a uvažujeme, jestli tam nezůstat. Šokne nás cena kempu, vycházím to na dvě stovky za osoby, když ale Míla zavolá do pár hostelů v Bariloche, kde je všechno plné a drahé, rozhodujeme se zůstat.Po ránu se rozhodujeme udělat si nějaký výlet a zůstat zde ještě jednu noc. Vycházíme k místnímu lyžařskému středisku a chceme jít na kopec nahoru, ale máme smůlu, něco se tam staví a nepustí nás tam. Aspoň že zpátky se svezeme s jakýmsi místním pracovníkem. V městečku se mi celkem nečekaně podaří koupit nové pohory, doma bych si je asi nekoupil, ale už nechci riskovat, jestli něco bude v Bariloche. Tož doufám, že chvíli vydrží. Zbytek odpoledne trávíme praním, výhoda kempu, jsou na to připraveni. Soutěž vyhrává nečekaně rolák, nečekal jsem, co z něj poteče... Večer Míla vyrazí koupit večeři, ještě mu říkám, že nemám hlad a on se vrátí skoro s kilem hovězího. Takže máme stejkové hody.
Colonia Suiza
Ráno opouštíme Angosturu, už večer jsem zjistil, že všechny busy jsou plné, takže jedeme stopem. Za půl hodiny jedeme a přímo do Bariloche. Tam ale nezůstáváme
a rovnou se přesunujeme do třicet kilometrů a hodinu vzdálené osada Colonia Suiza. Náhodně se ubytováváme v kempu, u kterého nás vysadil busík, a je to dobrá volba. Sice místa na stanování nejsou nejlepší, ale je to bohatě vynahrazeno přístupem majitelů, "kolektivem" ostatních spolubydlících, no a taky bohatě vybavenou kuchyní a jídelnou, kde všichni vaří, pečou, smaží, jí, pijí. Ještě se stihneme vrátit do města pozjišťovat info o možných trecích, informace nás ale zklamou, vše, co by nás zajímalo, je ještě pozavírané. Prý byla dlouhá zima a je tam ještě sníh. Tím že tady je spousta turistů všeho druhu, preventivně se nic nemůže. Návštěvu oblasti kolem Tronadoru rušíme poté, co nám řeknou cenu za autobus (400 Kč), popřípadě nedejbože za loď (1000 Kč).Refugio Segre
Další den tak vyrážíme aspoň na dvoudenní trečík, část původně zamýšleného treku.
Můžeme jít pěšky přímo z kempu, což nám vyhovuje. Rozhodnu se to vzít tak odpočinkově, že ani nebereme stan a plánujeme přespat v refugiu. Nejprve vycházíme prudce nahoru k Refugiu Lopéz, postavené nad hranicí lesa s opravdu pěkným výhledem na jezero, jeho zálivy a poloostrovy. Pokračujeme výše, z hřebínku, popř. z hory kousek vedle máme krásné kruhové výhledy. Dole jezera, kolem skalky, v dáli hory jako rozeklaný Monte Tronador nebo krásně symetrická sopka Osorno, nad tím mraky. Následuje celkem nepříjemný sestup sutí, výstup na další hřebínek, kde nad námi krouží kondoři. Sice tady vždycky říkáme kondoři všemu, ale tentokrát to máme potvrzeno - Mílovi se daří pořádně je vyfotit. 
Poslední sestup k Laguně Negra a naší chatě. Jako v Tatrách. Cenu za noc platíme, cenu za jídlo ne. To už jako v Tatrách není, ani jako v Alpách. Vařím venku, kde ovšem brutálně fučí, což by ještě tak nevadilo, ale ten zvířený písek! Člověka oslepí, těstoviny zahustí... V noci prší, takže ráno nikam nespěcháme a vyrážíme až po dešti, cestou nás čeká jen pár přeháněk. Zbývá nám jen sejít do údolí a údolím zpátky do kempu. Příjemný výlet, krásné výhledy, první den nám počasí opravdu vyšlo.El Bolsón
Další ráno vyrážím sám do 150 km vzdáleného El Bolsónu. Nejhorší pro odhodlání vyrazit na tuto cestu je vstanout na busík v sedm hodin:-) Budík neslyším, ale daří
se mi ho stihnout. Vychází slunce, poprchává, nad jezerem je krásná duha. Krom toho fučí tak, že když vylezu z busíku, je mi jasné, že i dále pojedu busem. Aspoň se dospávám. V Bolsónu pěkně prší, zjišťuji, co tady, jsem nepříjemně překvapen cenami za ubytování. V poledne se dělá jakž takž hezky, tak vyrážím na výlet po okolí. Rio Azul, skála Cabeza del Indio (tj. hlava Indiána nebo Inda, nevím, vůbec mi to nepřipadá jako hlava), kaskádky Escondida, arboretum. Rozhoduji se vrátit ještě ten večer zpátky. Když slyším známou historku, že autobusy jsou plné, jdu na stopa. Sám a bez věcí, to bych mohl zvládnout, i když už je půl šesté. Po chvíli mne odvezou za město, že prý je tam lepší místo. Když je ale sedm, tak si už říkám, kde asi tak dneska budu spát. Dopadne to ale dobře, v Bariloche jsem včas a chytám poslední autobus do naší švýcarské kolonie.Colonia Suiza
V kempu jsem před jedenáctou, Míla sedí v jídelně, ztěžka oddychuje, před ním prázdné dva talíře a láhev vína. Prý si koupil 700 gramů masa, k tomu brambory, cibuli a bůhví co, a musel to všechno sníst. Oddychuje ztěžka, ale spokojeně:-) V kuchyni to v té době žije, všichni pečou, vaří, někdo ještě chystá těsto na zákusečky... Prostě tady mám někdy pocit, že máme hodinky přetočené o dvě až čtyři hodiny dopředu. Celý den jsem nepil, tak tahám Mílu, že zkusíme zajít na pivo. Ve čtvrt na dvanáct nacházíme příjemný podnik, ještě pár lidí, sice oba hudebníci už mají sbaleno, ale co se dá dělat. Za půl hodiny zpozorníme, že je to asi jinak, protože hudebníci začínají vybalovat nástroje. Ve čtvrt na jednu se začíná hrát, lidí notně přibylo. Holt zase ty naše "přetočené" hodiny. Před třetí odcházíme a je nám jasné, že další den ráno na výlet do hor asi nepůjdeme.
Den strávíme na internetu, na který musíme jet až do Bariloche. V devět odjíždím sám, po procházce náhodně končím v jednom z mnoha míst s internetem. Celkem mne pobaví, když tam vidím adresář Mila s datem předchozího dne. Odpoledne tam dorazí Míla, hledí na mne, co tam dělám. Náhoda... Večer máme v kolonii koncert, jako vstupné dáváme jídlo, prý - snad - pro chudé.
A tím jsme zakončili náš spíše kulturní pobyt v Bariloche a okolí.
