Valparaiso & Santiago

Opět jsme se ocitli na pár dní v Mendoze. Mendoza je pro nás příjemné relaxační město. Oblíbili jsme si hlavní náměstí, což tady znamená park. Po večerech se tam výborně sedává, poslouchá hudba různých hudebníků, kolem korzují rodinky i s dětmi, nevadí, že je deset jedenáct hodin večer. Ráno pak máme problém stíhat snídani do devíti hodin...

Na Silvestra vyrážíme zpátky do dědinky Los Penitentes, kousek pod Aconcaguou. Dřevěná chatička, příjemné místo. Připadám si, jako někde u nás na horách. Dva dny klidu, procházek a studia - za posledních pár dní se nám podařilo díky dobrým lidem (Martine, Milane díky:-) tři průvodce. Samotný silvestr jsme strávili sami dva a paní chatárka, žádná televize, žádné rádio, žádný hluk, klid, čajíčky a pohoda. I tak to jde :-)

Přímo z Los Penitentes vyrážíme směr Chile. Máme to nedaleko, možná dvacet pět kilometrů. Jedeme stopem, což ale znamená, že většinu cesty dojedeme autobusem. Přímo na hranici je několikakilometrový tunel, k němu docházíme z poslední dědinky pěšky a jakýsi voják (policista, pohraničník?) nám zařídí odvoz za tunel.

Večer jsme ve Valparaisu, historickém přístavním městě. Město je to sice u moře, ale především na kopečcích kolem. Některé cesty bych na kole nechtěl jezdit, nahoru ani dolů... V takových svazích mají postavené baráčky. Například jsem koukal na čtyřpatrový barák, jehož hlavní vstup je nahoře.

Víceméně historickou, i když většinou dodnes používanou, zajímavostí jsou "ascentory", což jsou výtahy, lanovky a podobně, které místním ulehčují, resp. hlavně kdysi ulehčovaly chození do kopečků. I díky nim je město na seznamu památek UNESCA. Navíc baráky mají všemožné barvy, k tomu spousta obrázků a grafitti. Pořád je na co se dívat, bloumat ulicemi a vychutnávat si to. Člověk se tam nachodí, chce-li...

Jeden den trávíme v hlavním městě Santiago de Chile. Prezidentský palác nám zavřeli kvůli jakési významné návštěvě, prezidentská stráž se nedala přesvědčit, že to jsme my... Návštěva katedrály ve stínu skleněných výškových budov a tím jsme s památkami skončili. Lezeme na místní vyhlídkovou skalku Santa Lucia, kterou se jim povedlo přestavět na slušný parčík se spoustou cestiček a vyhlídek a k večeru i na místní vyhlídkový kopeček San Cristobal s nezbytnou obrovskou Pannou Marií na vrcholu. Je nečekané vedro, jenom z toho všeho máme žízeň, pod kopečkem nás láká ulice se spoustou stolečků a popíjejícími lidmi... bohužel není místo. Nicméně hodní lidé jsou všude, asi vypadáme zoufale a večer začínáme ve společnosti Chilanky, jejího partnera Australana a ještě Američana, k tomu čepované pivo a večer se nečekaně protahuje...

Další den ráno se přesunujeme zpět do Mendozy, kde máme schovány věci, a definitivně opouštíme Mendozu, opět směr jih.