pátek 12. srpna 2011

Kostarika

Corcovado
Prvni zastavkou byl narodni park Corcovado. Park je trochu bokem od hlavnich turistickych cest, na poloostrove Osa, na jihovychode Kostariky. Nejak jsem nevedel, jestli tam vlastne chci jet, jak slysim more a plaze, predstavim si tragicke beachboys a beachgirls, a to mi staci. Nicmene jsem tam jel. V mestecku Puerto Jimenez jsem zase uvazoval, jestli se mi chce platit tolik penez za kazdy den v parku, noci atd. Nicmene jsem to zaplatil a sel jsem.

Prvni den zacal po pate hodine ranni, pred sestou rano jsem s dalsimi lidmi nasedl do „taxiku“, bytelneho dzipu, a vyrazili jsme. Jezdi tam i autobus, coz neni autobus, ale nakladak, dzip byl jen trochu drazsi — doufam — o dost pohodlnejsi. Po skoro dvou a pul hodinach jsme byli na konci cesty a dale jsme pokracovali pesky. Nekdy po plazi, nekdy po stezkach lesem. Brody rek, v nekolika mistech probihani mezi prilivovymi vlnami (bohuzel i neuspesne). Cestu je treba naplanovat tak, aby se nektere useky neprechazely pri prilivu, coz se nam nepovedlo uplne. Cely prvni den vlastne zabral presun na stanici La Sirena. Druhy den prochazky po stezkach kolem stanice. Treti den navrat.
Tentokrat to vyslo

Cim je vsak park vyhlaseny, je mnozstvi zvirat, ktere clovek muze videt. Od hmyzu, motylu, krabu, pres x ptaku, y opic, dalsi savce, ze ani nevim, jak se vetsina cesky jmenuje, od malych az po tak velkych jako tapir. Toho jsem fakt videl, tapirice s mladetem, i kdyz, spise jsem je videl/nevidel, nepredstavili se mi a uz byla skoro tma... ze to byl tapir jsem poznal jenom podle toho, ze tam nic jineho tak velkeho byt nemuze. A kdyz ne zvirata, tak more. Pri prilivu jsem sel hledat zraloky, nakonec na ne nebyl cas, co bych taky videl, a misto toho jsem si sedl na plaz plnou naplavenych kmenu a sledoval rozbourene more, ktere se kazdou vlnou dostavalo dal a dal, prelevalo se pres vice a vice kmenu... takove plaze se mi libi, ne vyhlasene nudne karibske plaze :-)

Nausnicka jako ziva
Jit tam znovu, zaplatil bych si i pruvodce. Ne aby mne tam dovedl, jak se mne predem snazili presvedcit, ze je to slozite, ale aby mi ukazal jeste vice zvirat, oni vedi, kde je hledat, maji dalekohledy atd. Ja mel stesti, ze jsem uz v Puerto Jimenez narazil na chlapika, ktery jako pruvodce pracoval a ktery mi dal spoustu informaci. Pak byl v parku nahodou s klienty, kdyz jsme se potkavali, tak mi vzdycky rikal, co jsem to videl :-) Proste jsem byl rad, ze jsem tam byl. Z cele Kostariky to bylo to nejlepsi!

Chirripó
Druhou zastavkou byl narodni park Chirripó. Chirripó je nejvyssi kostaricky kopec a narodni park to kolem nej. Zase, jako v Puerto Jimenez, prvni den jsem stravil dole v dedine San Gerardo vyrizovani vstupu a zjistovanim, zda maji nahore misto na spani. Lidi tam totiz chodi vice nez dost a vsechno je treba rezervovat. Zrovna ale nebyla sezona, tak vsechno dopadlo dobre.

Dalsi den rano jsem vyrazil pred sestou hodinou ranni. Dalsi dva pary ze stejneho hostelu uz byly davno na ceste, ja jsem nechapal, proc bych tech 14,5 km (i kdyz skoro dva do vysky) do „hotelu“ mel jit sest az osm hodin, jak se pise a rika. Vystup to byl dobry, stezka krasna a za ctyri a pul hodiny jsem byl tam. Chtel jsem vyuzit dobreho pocasi (prakticky kazde odpoledne v techto krajich a mesicich prsi) a vyrazil jsem jeste na prochazku. Dokonce jsem uvazoval, jestli jit na samotne Chirripó, nechal jsem si ho ale na rano a sel na druhou nejvyssi horu, Cerro Ventisqueros, 3812 metru vysokou (Chirripó je jen o osm metru vyssi). Fakt je ten, ze mne tam nejak prepadla unava, byl jsem rad, ze jsem tam dosel, lehl si a chvilku si zdriml... Pak zpatky dolu a zbytek dne jsem stravil relaxem. Na pokoji jsem byl s tremi Brazilci, co mne velice neprijemne prekvapilo bylo, ze jsem jim prakticky nerozumel. Mluvili teda strasne, u jednoho jsem ani nepoznal, ze to je portugalstina, ale i tak... smutne.

V mlznem lese
Brazilcum jsem vecer naznacil, ze je blbost vychazet ve tri rano, ale i tak vstavali zbytecne brzo. Ja vyrazil ve 3:40 a presne v pet jsem byl na vrcholu. Chirripó, 3820 metru nad morem, nejvyssi bod Kostariky. Vychod slunce byl tak trochu, na rozdil od Barú jsme aspon neco videli. Asi pul hodiny, pak jsme se ocitli v mracich.
Vychod slunce na nejvyssim bodu Kostariky
Zpatky jsem nesel primo, ale trochu oklikou pres Cerro Torbi a Cerro Crestones. V mlze, ale sel jsem a vyplatilo se to. Kdyz jsem dosel ke Crestones, mraky zacaly mizet a mel jsem to s krasnou vyhlidkou. Cerro Crestones je pekna skala, prekvapive jsem na ni i vylezl, dolu to bylo slozitejsi. Pak pro veci na hotel a hura dolu, pres skvely mlzny les az na skvely hostel. Ten byl opravdu vyborny, sice jsme uvazoval jeste to odpoledne se presunout dale, ale rozhodl se tam uzit klidu a pohody do dalsiho dne. Casa Mariposa, kdyby se tam nekdo nahodou ocitl.
Skvela skalnata postel

La Fortuna
Pres San José, hlavni mesto Kostariky, kde jsem stravil jednu noc, jsem se presunul do turistickeho mestecka La Fortuna. Kdyz jsem tam dorazil, uvazoval jsem, co tam vlastne delam a ze to byl tak trochu omyl. Sopka Arenal, ktera se nad mestem tyci, uz par mesicu nechrli ani lavu ani kour, takze abych se po zivote pod popel chrlici Tungurahuou dival na nic nedelajici kopec a jeste za to platil, to jsem uznal jako hloupost. Prakticky vsechno se odtamtud musi delat jako tour s nejakou agenturou, a to neni nic pro mne. Nakonec jsem se ale prece jen na jednu tour vypravil, jenomze ne divat se na popel, koupat se v termalech a podobne, ale jel jsem na vylet na Caño Negro. Coz byl vylet lodi (dve hodiny busikem tam, pres dve hodiny na lodi, obed, dve hodiny zpet), hledani zvirat, pozorovani zvirat, neco jsme videli, po Corcovadu samozrejme nic moc, ale byl to prijemny nenarony vylet s turisty :-) Cestou zpet jsme videli krasne velike leguany, zlaty hreb vyletu!
Leguan!

Montezuma
Dalsi zastavkou po celodennim presunu byla hipisacka plazova vesnice Montezuma. Dlouho jsem tam ale nezustal, ubytoval jsme se v nejakem divnem hostelu a nic mne tam zvlast nezaujalo. Udelal jsem si ranni puldenni vychazku po plazich, sutrech a skalach kolem more, usel asi 16 kilometru v tapkach, nasledkem cehoz jsem mel puchyre na chodidlech. Zbytek dne jsme pak stravil usidlen v hamace. No a rano zase vyrazil, tentokrat uz ale Kostariky bylo dost. Narvano turisty, draho, proste byl cas presunout se do — doufal jsem milejsi — Nikaraguy. Uznal jsem, ze to nejlepsi z Kostariky mam za sebou, Corcovado a Chirripó byly opravdu vyborne!

Vice fotek z Kostariky na picasu.