Přehrada Itaipu & vodopady Iguazu

Pojem Iguazu zná asi každý, i ja jsem se tam vypravil, kdyz uz jsem byl tam. Samozřejmě. Ubytoval jsem se v městecku Puerto Iguazu a první den jsem nevyrazil na vodopády, ale na přehradu. Kousek od Puerto Iguazu je totiž přehrada Itaipu na řece Paraná, ještě nedávno největší přehrada na světe. Teď ji tento titul vzala čínska přehrada Tři soutěsky, ale jak místní zdůrazňují, primát, který Itaipu zůstal, je množství elektřiny vyrobené za rok. V roce 2009 to bylo něco přes 91 TWh elektrické energie, což asi nikomu nic neřekne, ale našel jsem, ze náš slavný Temelín v témže roce vyrobil elektrické energie 13 TWh, což je zhruba 7 krát méně. Energie se dělí pěkně na půl mezi Paraguay a Brazílii, takže Paraguay vyrobí i díky Itaipu za rok 53 TWh elektrické energie a přitom spotřebuje pouze 8,5 TWh. Hned má co prodávat. Pokud někomu připadá divné, že jsem v Argentině a energie se dělí mezi Paraguay a Brazílii, tak opravdu, nedaleko je trojmezí a přehrada je na paraguaysko-brazilské hranici, čili Argentina s ní nemá nic společného. I když možná má, přinejmenším to, že existuje mezinárodní smlouva, kolik vody smí přehrada vypouštět. V čase vojenských ražímů Argentiny-Brazílie-Paraguaye se režim v Argentině obával, že není žádný problém zatopit hlavní město Buenos Aires...

Kdyz jsem cekal na terminalu na bus, myslel jsem, ze mne trefi, protoze mne napadlo, ze v Paraguayi je o hodinu vice a tim nestiham dopoledni prohlidky. Kdyz jsem to studoval v Lonely Planet, zjistil jsem, ze jsem spatne pochopil vstupy, ze v nedeli odpoledne zadne nejsou. A z Brazilie je zavreno cely den. Uplne mne to znechutilo, uvazoval jsem, ze se na to vykaslu, ale nakonec jsem se to rozhodl zto kusit a jel jsem. Na argentinske hranici vsechno v poradku, brazilskou jsme zradne projeli. To se mi vubec nelibilo, ale utesoval jsem se tim, ze kdyz tu Brazilii jenom projizdim, tak to pujde. A bez zastaveni jsme projeli i druhou brazilskou hranici. Ridici jsem rikal, ze potrebuji zastavit na paraguayske, a on se na mne vykaslal a jeste mel blbe reci. No, moc veselo mi z toho nebylo, kdyz jsem vedel, jake problemy a pokuty byvaji na hranich bez spravneho razitka. Pak se mi nalada trochu zvedla, protoze jsem si uvedomil, ze v Parguayi neni o hodinu vice, ale mene. Sotva jsem prisel do informacniho centra, sedl jsem do autobusu a jeli jsme. Vyhlidka, objizdka prehrady, teda spis hraze (pod hrazi tam, na hrazi zpet), teprve kdyz to clovek vidi zblizka uvedomi si, jak je to obrovske. Delka hraze pres 7 kilometru, vyska 196 metru. Pritom naplneni prehrady trvalo pouhyh 14 dni. V Ciudad del Este jsem cekal skoro dve hodiny na bus zpatky, kus mesta u hranic je jedna obrovska trznice s vekslaky, nadhaneci, hruza. Znat jenom tohle, tak si o Paraguayi myslim uplne neco jineho. Zpatecni cesta dopadla tal, jak jsem doufal. Hranice jsme projeli uplne stejne... Odpoledne jsem byl na hostelu, uvaril jsem si mate, vzal knizku, pohoda.

Dalsi den zase brzke ranni vstavani a hura na vodopady Iguazu. Jde o asi 275 vodopadu (uvadi se 150-275 podle rocniho obdobi, jenom nevim, jestli jich je vice, kdyz je vody hodne nebo malo), vyska az 80 metru, sirka prepadu 2,7 km (nebo taky 4 km, nevim, nic z toho jsem nemeril ani nepocital). Vstupne pro nas bohate evropske cizince 85 pesos, cili skoro 400 korun ceskych, ale v tomhle parku toho za ty penize delaji spoustu. Pidivlacek, lodka na ostrov, "poradci" na vsech podstatnych mistech, poradne zelezne cesticky, pitna voda...

Prvni zastavka byl nejvetsi mistni vodopad Garganta del Diablo, prelozeno treba Dablovo hrdlo, vodopad ritici se ze tri stran nekam dolu do kanonu. Nekam proto, ze vody je tolik a vyska je takova, ze dole je to plne vodni triste. A nejenom dole, ale i na vyhlidce, takze za chvili je clovek mokry, foceni je vice nez zajimave. Vyhlidka je nad vodopadem, jde se na ni kilometr pres reku, po zeleznych lavkach (vodopad je vicemene na brazilske strane reky). Dorazil jsem tam hned rano, takze tam jeste nebylo moc lidi, kdyz ale dojizdely dalsi vlacky, vyhlidka se zaplnovala a verim, ze je casto preplnena k nehnuti). Sve misto tam maji profesionalni fotografove, kteri tam vycnivaji na skladacich zebricich a foti lidi z toho spravneho uhlu...

Pote jsem se presunul na "horni okruh", coz je rada vyhlidek nad dalsimi vodopady, "dolni okruh" a na ostrov San Martin. Tam se mi libilo hodne... nejdrive jsem stravil asi hodinu tim, ze jsem pozoroval kondory (cesky mozna kondor havranovity), bylo to tak trochu jako v Hitchcockovi. Pak vyhlidka na vodopad San Martin, v pulce vodopadu, kousek od nej, jeste nez tam clovek dosel byl totalne mokry, vodni trist byla vsude, dalsi vodopady kolem, naprosto uzasne. Mel jsem z toho tak vyborny pocit, ze mi to prislo lepsi nez Garganta del Diablo, a protoze jsem mel jeste trochu casu, zajel jsem to jeste jednou zkontrolovat tam... ale proste dobre to bylo vsechno. Tolik vody, tak krasne vodopopady, to u nas clovek jednoduse nevidi!

Pro zajímavost, pohled ze satelitu, kde je trochu vidět, jak široká řeka spadne do úzkého kaňonu. Více fotek klasicky na picasu.

A timto jsem se rozloucil s Argentinou a spanelsky mluvici Jizni Amerikou. Jako perlicka, jak to vypada v mem pasu: za svuj pobyt v Jizni Americe jsem dosud prekrocil hranice oficialne 26 krat. Z toho 22 krat to byla hranice argentinska!!!

Posadas & Jezuitske misie Guarani podruhe

Znovu v Argentine. Tentokrat v Posadas, meste na druhe strane reky nez Encarnacion, kde staci sednout na mistni-mezinarodni bus, jezdici kazdych sedm minut,

Posadas

dvakrat vysednout na hranicich, a je to. V informacnim centru byli uzasni, zavolali mi do hostelu, jestli maji volno, zavalili mne informacemi o cele provincii. Hostel vyborny, s vyhledem na reku, hamaky, mate, klidek, pohoda. Hned se mi tam zalibilo, nakonec jsem tam zustal o par dni dele, nez jsem predpokladal. Jednak jsem mel co delat, jednak jsem se loucil se spanelstinou a psychicky se chystal na Brazilii, jednak par dni proprselo, a to se vyborne relaxuje a spi.

Hlavnim duvodem, proc jet do Posadas, bylo vyzvednout si tam bryle, dale navstivit mistni jezuitske misie, a pak drobnosti, jako muzeum Juan Szykowski. Navsteva muzea mi zabrala dva dny,

V Apostoles

pri prvnim pokusu se nam totiz pokazil autobus, do Apostoles jsme prijeli pozde, z Apostoles to je pak jeste par kilometru po asfaltove a dalsich sest po polni ceste, tak jsem trochu prozkoumal mesto (skoro nebylo co) a zase vyrazil zpet. Pri druhem pokusu o par dni pozdeji uz jsem se tam dostal. Muzeum bylo o Szykowskim, coz se dalo predpokladat, mirne mne zklamalo, ze tak malo o mate a uz vubec nebyla exkurze v tovarne. Je totiz v arealu velke fabriky Amanda, kterou zalozil. Zaverecny film alespon o pestovani a zpracovani mate byl. Prijemne bylo, ze jsem dostal termosku a mate a celou dobu jsme si popijel. Celou dobu ne, protoze jsem asi mel zizen a dosla mi voda...

V okoli Posadas jsou dalsi jezuitske redukce, jako na druhe strane reky v Paraguayi. Rozhodl jsem se napsat o nich neco vice, prece jen jsou na ne tak hrdi, ze i provincie v obou statech se jmenuji Misiones. Jezuite byli (a jsou) clenove radu Tovarystva Jezisova, ktery byl zalozen v roce 1534, jako jedna z reakci katoliku na reformaci. Stal se jednim z nejvyznamnejsich radu, za ukol mel sirit katolickou viru, za coz, jak si pamatuji ze skoly, je treba v Cechach moc radi nemeli. Co se jim ale povedlo nadmiru byly prave redukce v Jizni Americe.

Do Jizni Ameriky prisli v roce 1608, s cilem nabozenskym vest domorodce ke

Santa Ana

katolicke vire a cilem svetskym vest k podrizenosti spanelske korune. Zde jde o oblast domorodcu Guarani, proto jezuitske misie Guarani. Sli na to uplne jinak nez vsichni pred tim (i potom). Zalozili misie-redukce-vesnice-statky ci jak to rict, kde poskytli Indianum sve znalosti, vzdelani, trochu ochrany a sveho boha... cimz splnili svuj cil. Dokazali se naucit domorody jazyk guarani, respektovali jejich zvyky, az na ty, ktere prilis odporovaly jejich krestanskemu vnimani sveta.

Hlavnim nebezpecim pro Indiany byli otrokari (vesmes portugalsti ze Sao Paula), kteri timto zpusobem delali nabor na pracovniky na plantaze cukrove trtiny. A asi jim vubec nevadilo, ze jsou pod "ochranou" jezuitu a stejneho krestanskeho boha, jako maji oni. Proto jezuite sve misie prubezne stehovali na jina mista a nakonec soustredili 30 redukci zhruba na uzemi dnesnich Misiones v Argentine, Paraguayi a Brazilii, na uzemi, ktere slo lepe branit a kde v dobach nejvetsi slavy zilo na 150000 domorodcu. Stehovani nemuselo byt jen tak kousek vedle, treba v pripade redukce Loreto se prestehovali na dnesni misto o nejakych 1800 km. Krom toho je treba rict, ze v kazde redukci byli jezuite vetsinou dva, nekdy i tri... cili dohromady jich tam na tech 150000 indianu bylo... moc proste ne.

Rad to byl tak uspesny a posleze bohaty, ze se prestal libit kralum a panovnikum, az jej na jejich natlak v roce 1773 papez zrusil. Nikdy ale uplne nezanikl, napriklad z Jizni Ameriky byli vyhnani az o tri roky pozdeji, a v roce 1814 byli zase radeji obnoveni. Misto nich sice prisly jine rady, ty ale redukce vedly po svem, coz se Indianum moc nelibilo a vicemene vsechny drive nebo pozdeji zanikly. V dnesni dobe jde prakticky o mensi ci vetsi ruiny, na nekterych mistech neni vubec nic, nekde maji napriklad dodnes pouzivany kostel. Sedm z techto redukci (1 Brazilie, 2 Paraguay, 4 Argentina) je dnes zapsano na seznamu Svetoveho kulturniho dedictvi UNESCO.

Ja navstivil postupne sest z onech triceti (trochu vice nez jsem cekal), tri v Paraguayi

Pohoda na hostelu

(jak uz jsem napsal jinde) a tri v Argentine. (Vlastne o jednu vice, v Apostoles jsem narazil misto, kde byla cedule, ze jsem na miste byvale redukce, ale jinak tam nebylo nic vice.) Vsechny sve tri argentinske jsem uspesne zvladl za jeden den, jsou na jedne hlavni ceste ze slusnym provozem. Nejdrive Santa Ana. Pak Loreto - prekvapive par kilometru od cesty, par zbytku v lese, asi proto i s pruvodcem, zapomnel jsem se zeptat, cim je to vyznamne, ze je to v UNESCU. A na zaver San Ignacio Mini - sokly mne zajezdove busy, mnozstvi stanku, restauraci a turistu, ale nasel jsem si vevnitr schovanou lavicku, hodinu si zdriml, a pak uz byl skoro vecer a skoro bez lidi. Rozhodne vsechno vsude pekne udelane, nachystane, upravene... Musel jsem to ale zhodnotit, ze byt v Posadas na jeden den, tak je lepsi vyrazit na redukce do Paraguaye. Celkem mne pobavil cenik, protoze cena je jina pro uplne cizince (to treba ja), Jihoamericany, obcany zemi MERCOSUR, Argentince, residenty Misiones a rezidenty dane obce. A to nemluvim o detech a duchodcich.

Posledni vecer jsem stravil na nabrezi, kde probihala Estudiantina. To je takovy nejaky studentsky vikend, kdy se deje spousta veci, v patek vecer (zacatek uz v sedm, posledni skoly sly ve 3:20 rano) byl pruvod. Takovy fakt karneval. Mistni mladi z ruznych (strednich) skol, hlavne z Posadas, ale i z cele provincie, si nacvicili bubnovani, vymysleli tanecky, nacvicili tanecky, vymysleli kostymy, usili si kostymy a vyrazili na defile. Proste takovy karneval. Byli jsme tam par hodin, koncilo to buhvi kdy rano a pry se neco deje cely vikend. Kdyz byla velka skola a tancilo tam hodne desitek holek, tam to byl dobry hukot. Ale byli i takovi, kterych tam tancilo deset - ty jsem obdivoval jeste vice, ze do toho jdou. Jinak jsem obdivoval vsechny, ze to vsechno dobrovolne delaji, jen tak pro radost (a slavu:-).

A pak uz opravdu nastal cas jet dal a zamiril jsem do Iguazu.

Vice fotek najdete na picasu.

Coronel Bogado & Jezuitske misie Guarani poprve

Napsal jsem, ze dalsi pokus popovidat si s Cechy bude v Paraguayi, a i proto jsem se octl v mestecku Colonel Bogado. Krajina se zmenila, vsechno bylo krasne zelene, zvlnene, pastviny, obili. Jako doma. Nasel jsem hotel, ubytoval se, prochazka po celkem mrtvem meste, byla prece jen nedele odpoledne, zit se zacina vecer. Vecer taky zacalo prset a prestal jit proud. Zrovna kdyz jsem byl ve sprse, ale zvladl jsem to. Aspon jsem mohl jit v klidu spat.

Pani hotelove jsem se zeptal na Cechy a rano mne poslala do spravneho obchodu. A byla tam pani Maskova, mluvici Cesky, a jeji dcera, rozumejici cesky. Chvili jsme si povidali, aktivne volala pani ucitelce Cesce, ktera ve meste uci cestinu, ale ta zrovna odjizdela na dva dny do Encarnacionu, ucit cestinu tam. Nicmene tam mela dva kamarady z Cech, tak jsem se tam stavil, jestli tu jsou vecer, ze se stavim.

A vyrazil jsem na jezuitskou redukci San Cosme y Damian. Stavil se na hotel pro veci, kdyz jsem schazel po schodech dolu, potkal jsem pani majitelku: "Hola, como esta?", "Todo bien" a vzapeti jsem se zritil ze schodu. Krom nejakych nevyznamnych spalenin jsem lezel v troskach velikeho kvetinace, porad neverim, ze jsem ho rozbil ja, protoze to vzala celkem v klidu... mozna mela vycitky svedomi, ze ma spatne schody. Na terminalu dva chlapici roztlacovali bus (jeden z nich byl ridic), trosku mne zarazilo, kdyz to byl bus, kterym mam jet. Nicmene nastoupila spousta lidi a nikam jsme nejeli. Opravovani, roztlacovani a jeli jsme. Ale ne dlouho. Po nejake dobe jel nastesti okolo jiny bus a ten nas vzal.

V mestecku prselo, ruiny byly nastesti tak dve kvadry. Vsichni prijemni, slecna vzala destnik a vyrazili jsme. V prvni budove neco

San Cosme y Damian

popovidala o tom, ze to bylo vyznamne jezuitske astronomicke centrum, cim bylo vyznamne, co tam meli a delali, a pustila mi film o Mesici. Druha budova bylo planetarium, kde jsem mel dalsi soukromou prednasku o hvezdach a souhvezdich. Tvaril jsem se, ze vsemu rozumim. Treti budovou byl teleskop, kterym jsme se ale mohli podivat tak na mraky. A vlastne nemohli, protoze by musela odsunout strechu, a to by dovnitr dost nateklo. Timto jsme ukoncili navstevu Centro astronomico, uplne noveho, otevreneho asi pred peti mesici. Celkem prijemne prekvapeni.

Pak si mne prevzal mladik a vyrazili jsme pres plazu k samotnym ruinam. Ony to ale moc ruiny nebyly, na rozdil od ostatnich redukci, prestoze to porad pisu. Na tomto miste toho moc postavit nestihli, protoze brzy pote jezuity z Jizni Ameriky vyhnali, jenom provizorni kostel o delce asi 75 metru a zhruba stejne velke zazemi pro jezuity. Vse z poradnych kamenu z osm kilometru vzdaleneho lomu a masivnich tramu. Toto zanedbatelne provizorium staveli pry asi 30 let. Ten spravny kostel stavet zacali, ale jenom zacali. Onen "provizorni" kostel je na rozdil od ostatnich redukci vyznamny tim, ze nikdy neprestal fungovat a pouziva se dodnes. Takze muj pruvodce mohl rict, tady jsem byl krteny, atd.

Musim rict, ze jsem vubec netusil, kam jedu, protoze o teto redukci se nemluvi, ale cele se mi to libilo. V 13:50 jsme skoncili, autobus mi odjel ve 13:30 a dalsi jel v 16:00. Na prochazku se mi v lijaku nechtelo, ale mohl jsem si udelat v "kancelari" pohodli. Pak sefa (znaleho mistnich pomeru) napadlo zvednout (svuj soukromy) telefon a zavolat nekam, aby mi oznamil, ze bus jeste nejel, protoze prsi, ale ze vyjizdi. Tak jsem se presunul na spravny roh ulice a bus byl za chvili tam. Ten, kterym jsem uz jednou jel a nedojel. Tentokrat to ale vyslo.

V Coronel Bogadu jsem se zastavil pozdravit do obchodu a byl tam i pan Masek. Tak jsem byl pozvan dale a povidali jsme si a povidali. Televizni divaci v Cechach, zvlaste priznivci Novy, zvlaste priznivci Vymeny manzelek urcite jasaji, protoze ano, toto jsou oni Maskovi, kteri se v jednom dilu vyzkouseli nove premlade partnery (premlade proto, ze Maskovic deti jsou starsi). Ja jsem samozrejme utrpel trochu faux pax, protoze jsem nic takoveho ani netusil. Pani Maskova pak vecer asi hodinu a pul hledala dvd, abych se mohl podivat, ale nenasla. Prijemne jsem si popovidal, byl pozvan na veceri a nakonec se domluvil, ze dalsi den pojedu s panem Maskem na "exkurzi" na pole a po okoli. Bylo skoro deset, tak jsem se sel jeste omluvit za onemi dvemi Cechy, se kterymi jsem se bavil rano, nakonec jsem si i tam prijemne popovidal a po pulnoci byl na hotelu, abych se sbalil a nachystal na rano... A dostal jsem od nich lahvicku Radegastu!

V 7:20 jsem byl u Masku a vyrazili jsme. Nejdrive s delniky na pole, kde kolem zavlazovaciho kanalu sazeli stromky. To jsme si vetsinou vykladali v aute a symbolicky jim pomohli. Normalne pan Masek pracuje s nimi, ale mel navstevu:-) Po obede jsme vyrazili na exkurzi. Exkurze to vlastne byla cely den, treba jsem okusil dva tri pro mne nezname citrusove plody. Na ryzove pole, na susicku ryze, na jine obrovske susicky a mlyny, do bohate ukrajinske vesnice Fram, do mestecka Carmen, kdysi v te oblasti zili Cesi opravdu vsude mozne a bylo jich vice nez dost. Po destich predchozi den jsme mohli byt radi, ze mame terenni auto, co mne prekvapilo bylo, ze tady i tyhle polni cesty jsou pravouhla sit, tady ale jedna "kvadra" meri dva kilometry. Zajimavy vylet!

Dalsi den jsem se presunul do hodinu vzdaleneho Encarnacionu. Zajimava byla navsteva zmrzlinarny, kde jsem byl nejdriv pekne zmaten, protoze byla samoobsluzna, chvili trvalo nez jsem pochopil, jak to funguje. Pak jsem si ale pochutnal na vlastnorucne naservirovane vyborne zmrzline.

Den nasledujici me cekal vylet na jezuitske misie Trinidad a Jesus. Nejdrive

Trinidad

Santísima Trinidad del Paraná, zriceniny, velike, pekne, skoro bez lidi. Pak Jesús de Tavarangüe (zavezl mne tam dobrovolne nejaky Nemec autem, i kdyz uz tam byl), mensi, pekne jinak, bez lidi. Vecer jsem si na rozloucenou s Paraguayi otevrel darovany Radegast, dobry byl, krasa! Zjistil jsem, ze ta lahvicka nebyla tretinka jak jsem si myslel, ale normalni pullitr... nejak na tyhle male velikosti nejsem zvykly!

Tim jsem ukoncil svuj dvoutydenni pobyt v Paraguayi. Od Paraguaye jsem vubec nic necekal a mozna i proto mne tak prijemne prekvapila. Taky jsem asi mel stesti na lidi, a tak jsem s touto zapomenutou zemi byl naprosto spokojen.

Vice fotek z Paraguaye najdete na picasu (to uz ale vite a jsou to porad ty same fotky).

Concepcion & Filadelfia

Dalsi mou zastavkou byl Concepcion, asi sedm hodin jizdy busem z Asuncionu.

Prevoznik na rece Paraguay

Potreti za sebou jsem mel vyhlidkove sedadlo za prednim sklem, parada! Concepcion je mesto s nejakymi 75000 obyvateli, ale vzdycky uvazuji, kde to u techhle mestecek berou, protoze to tak nikdy nevypada. Lezi na rece Paraguay a na obratniku Kozoroha. To druhe znamena, ze je tam dost teplo...

O Concepcionu jsem se na netu docetl, ze se tam zastavil cas. Mi to tak zase neprislo, mozna to plati, kdyz si tam nekdo jen tak odskoci z Argentiny nebo Brazilie. Concepcion je male horke mesto, kde vse line utika. Co nejvice pripomina stare casy, jsou dosud pouzivane povuzky tazene konmi, pro prevoz zbozi i jako taxi. Pouzivaji se bezne, jinak je ale ve meste asi vse, co v podobnych mestech byva. Dopoledne jsem vyrazil do mesta, prvni, na co jsem narazil, byl trh.

Trh v Concepcionu

Barevny, zivy, plny lidi, motorek, koni, aut. Nasledovala nahodna prohlidka mesta, nahodne jsem dosel az do pristavu a zase zpet. To uz bylo neprijemne horko, ze se dalo jenom zalezt do stinu a cekat. K veceru jsme s Manuelem, u ktereho jsem bydlel, vyrazili na jeho motorce na okruzni jizdu mestem. Na prvnim miste byla mistni vyhlidka, asi sedm kilometru od mesta - a tou vyhlidkou je most Nanawa pres reku Paraguay. Dlouhy 1350 metru, vysoky 50. Vyhlidka do jinak naproste roviny stoji za to. Zvlaste, kdyz zrovna zapada slunce, jak se podarilo nam.

Tim skoncil muj jednodenni-dvounocni pobyt v Concepcionu.

Zapad slunce na moste Nanawa

V 7:30 rano jsem odjizdel do Filadelfie, zase po dlouhe dobe starym rozkrapanym busem!!! Trosku jsem se dospal, krajina kolem - rovina, plane se stromy. Chaco je uzemi o rozloze asi 650000 az 800000 km2, podle toho, co se do nej jeste zapocita. Jde vicemene o rovinu, horkou, polopoustni, nekde vice, nekde mene, cast (vicemene prave v Paraguayi) je tak nehostinna, ze byla osidlena jako jedna z poslednich oblasti Jizni Ameriky. Samotna Filadelfie je jedno z mestecek zalozenych mennonity, uprostred niceho, kde nikdo nechtel byt. Mennonite jsou jedna z mnoha odnozi protestantskych cirkvi, s takovymi pravidly, ze je casto svetsti vladcove vyhnali. Proto mozna byli radi, kdyz jim tam vlada Paraguaye nabidla moznost usidlit se s mnoha vyhodami. Staci byt trochu nabozensky fanatik a jde to. A jde to velice dobre, vsichni tam vesele prosperuji, vyrabi se tam treba vetsina mlecnych produktu Paraguaye. Mestecka prekvapi svou infrastrukturou, domy, supermarkety, nemcinou...

V buse jsme se potkali s nejakym Svycarem, oba jsme sli do hotelu Florida, trosku mne prekvapila cena 50000 za noc, ne ze by to bylo nesnesitelne mnoho, jen trochu

Noc... Vitame ve Filadelfii

vice nez jsem cekal, nicmene jsem zertoval na tema, jestli nemuzeme dostat slevu na 40000, kdyz tam jsme dve noci. Slecna na recepci to vzala vazne, asi pul hodiny jsme cekali na majitelku nebo nekoho takoveho a s prekvapenim jsme tu slevu dostali:-) Bylo vedro, ze jsem vylezl ven na prochazku az vecer. Hrbitov, citil jsem se jako v Nemecku, hlavni trida Hindenburg, objevil jsem postu, kde jsem poprve uslysel, ze oni tam fakt mluvi nemecky. Koupil jsem si kus salamu, protoze jsem dostal napad, ze kdyz tam jsou Nemci, tak budou mit poradne salamy... a meli! Jako doma. Po zapadu slunce mi prislo, ze je prijemne a pritom jeste v noci na teplomeru svitilo 31 stupnu.

Tento den mel pekne kulate cislo 500. Nejak jsem na to ale zrovna ten den zapomnel. Stava se mi to cim dal casteji, timto se omlouvam, vsem, kteri meli v poslednich mesicich narozeniny a ode mne se pozdravu nedockali... ja na vas myslim, vzdycky par dni pred a pak par dni po!

Dalsi den a pul jsem vzdy brzy po ranu vyrazil na pruzkum mestecka a okoli. V jedenact uz

Ceiba insignis

bylo horko a po poledni jsem uspesne zalezl do hotelu, abych vylezl vecer. Maji tam dve muzejka, zvlaste me zaujalo Museum Unger, kde mne prekvapilo mnozstvi vycpanych zvirat, ktere tam v Chacu, v tom, co na prvni pohled vypada tak puste, ziji. A jeste mne prekvapilo, ze tam nikdo nebyl... bylo otevreno, tak jsem si to v klidu prohlidl a zase sel.

A pak jsem sedl do autobusu a zamiril zase kousek zpatky na jih.

Vice fotek z Paraguaye najdete na picasu.

Asuncion

Rannim busem jsem se presunul do Asuncionu a tim se ocitl v Paraguayi. O Paraguayi jsem pred prijezdem do Jizni Ameriky vedel asi tak tri veci, ze hlavni mesto je Asuncion, ze je bez more a ze je chuda. Chudy stat to nejspis urcite je, spousta lidi taky, jenomze to celkem berou, ze je normalni, a i sami mistni rikaji (mistni, se kterymi jsem ale mluvil ja byli vsichni v klidu a v pohode a mezi ty opravdu chude nepatrili), tedy rika se, ze je lepsi byt chudy v Paraguayi nez v Argentine, tady maji vsichni co jist. Nevim, jak to funguje, ale jestli ma nekdo problemy, muze to zkusit v Paraguayi :-)

Asuncion byl zalozen pod vznostnym nazvem La Muy Noble y Leal Ciudad de Nuestra Señora Santa María de la Asunción, coz je neco jako "Velmi vznesene a verne mesto nanebevzeti nasi panny Marie" nebo tak nejak. Spanele si v te dobe v techto vypravnych nazvech libovali. Jmenuje se tak oficialne dodnes, ale ani mistni to nevedi. Zalozeno bylo 15. srpna 1537 a jako jedno z nejstarsich mest v Jizni Americe je oznacovano jako "matka mest". Mistni tvrdi, ze to bylo prvni hlavni mesto Ameriky. Mistni jsou ale hrdi Paraguayci a tvrdi spoustu veci, o kteych se mi darilo (diky internetu) s uspechem polemizovat. Pamatek v nem zase tak moc neni. Ale vypada to, ze stale vice jich je opravenych a tim zajimavych a peknych. A kdyz clovek chce, vzdycky si neco najde, to uz zname.

Na sve prochazce mestem jsem se seznamil s pani s ditetem, ktera mi na jednom miste rikala, ze dal uz nemam chodit a at si dam pozor na fotak. Je pravda, ze ja uz dale jit nechtel, sel jsem tam jenom proto, ze jsem tam videl pani s ditetem... A ze kluk chtel k rece, ale ze tady u reky si postavili "chudaci" mistni favelu, takze se neda. Jsou tam spokojeni, jak by taky ne, reka, centrum, co jim chybi. Stejne tak na jednom z mistnich namesti vesele tabori a zije nekolik desitek indianskych domorodcu s rodinami. Pry nejspis protestuji, ale jsou tam uz dlouho a nikdo nevi proti cemu. Proste se jim tam zalibilo. Pani mela vyborny napad, ze "tam z toho baraku bude dobry rozhled", vylezli jsme na barak slouzici jako parkoviste, a opravdu jsme meli krasny vyhled na centrum. Myslim, ze je nas na svete jenom par, kteri jsme si ten vyhled uzili, i Asuncionane byli z fotek prekvapeni. U prezidentskeho palace (El Palacio de los Lopez) jsme pak objevili, ze se da nove jit za nej az k rece. Proste to tam vyklidili, zkultivovali (stat to melo uplne presne 101061163234 guaranis, cili 101 miliard 61 milionu 163 tisic 234, jak bylo napsano na velike ceduli) a mistni (asi ne ti vystehovani) jsou nadseni. Z nasi skupinky zvlaste klucina, protoze, jak uz jsem napsal, chtel k rece. Tak jsem mel prohlidku centra i s mistni pruvodkyni, byl jsem pozvan na pivo, prijemne jsme si popovidali.

Jeden den jsem vyrazil do Aregua, nedaleke vyletni vesnice na brehu jezera. Neco pres hodinu cesty mistnim busikem, stare dlazdene ulice, kostel, plaz u reky. O vikendech tam asi bude plneji a v lete narvano. Ted klidek, ospalo, pohoda. Cestou zpet jsem v busiku uz nemohl vydrzet a zdriml jsem si, jenomze v neznamem meste je to dost blbe, kdyz jsem se probral, vubec jsem netusil, kde jsem, jestli jsem uz prejel nebo ne... dopadlo to dobre, byl jsem skoro na miste, kde jsem mel vystoupit.

Z Asuncionu jsem odjizdel necekane spokojen. Seznamil jsem se tam s prijemnymi a milymi lidmi. Jeden kluk toho vedel asi nejvice o Ceske republice za celou dobu, co jsem v Jizni Americe, znal necekane hodne Cechu, trochu smutne jenom bylo, ze jsem mu rekl jmeno a vzdycky "To je taky Cech?" Jeden vecer jsme meli i s kytarou a se zpevy, chteli po mne, abych taky zpival, nakonec jsem aspon "recitoval" kus Marycky Magdonove. Krom toho jsem jim to pak musel prelozit, mrtvi na zacatku jim stacili. Me recitacni schopnosti jsou za normalnich okolnosti samozrejme vynikajici, ale mel jsem problem s krkem, takze jsem ani nemohl poradne mluvit. Nedivte se, kdybyste pri navsteve Asuncionu narazili na nekoho, kdo vam jako Cechovi bude rikat "strc prst skrz krk", je to moje prace. Kdyby Vam rikal "krr krr", tak to je zkracena verze toho sameho, ktera jde mistnim mnohem lip!

Vice fotek z Paraguaye najdete na picasu.

Sáenz Peña & Corrientes

V noci jsem byl v autobusu spal a spal, letmo jsem tusil, ze se neco deje, ale ze par hodin stojime a mame poruchu jsem zjistil az dopoledne. To uz jsme ale zase jeli, s mensim zpozdenim. Odpoledne jsem dojel, snad jako jediny pasazer, prijel jsem tam z neobvykle strany, do Presidencia Roque Sáenz Peña, mestecka s necelymi 80000 obyvateli. Mnou vyhlednuty hotel byl plny, nakonec jsem se ubytoval hned u terminalu.

Mestecko pro mne bylo zajimave hlavne tim, ze se tam v minulem stoleti nastehovala spousta ceskych pristehovalcu. Jinak je to male mestecko, v naproste rovine jako vse nekolik set kilometru kolem. Toz jsem podnikl par pokusu nekoho najit. Nasel jsem dum spolecnosti Union Checoslovaca, bohuzel zrovna plny Necechu, kteri ho meli na vecer pronajaty. Ani v Sokolu jsem nemel stesti. Tak jsem se aspon bavil tim, ze jsem hledal, co je tady ceskoslovenskeho. Nazvy vlastniku obchodu. Paseo de las Republicas Checa y Eslovaca, se sochami Stefanika a Masaryka. Ulice Checoeslovaquia. Busta a obraz Masaryka v mistnim muzeu.

Jako zpestreni byla navsteva mistni zoologicke zahrady. Kousek za mestem, takze ma dost mista a celkem mne prijemne prekvapila. Kdyz lev, tak proc ne deset, kdyz kondor tak proc ne patnact, kdyz... no ale treba hroch tam byl jenom jeden. Zatimco u nas mame hady v terariich, tady je muzou mit venku v bazenku. Asi nejlepsi zoo, kterou jsem v Jizni Americe navstivil (pravda nenavstivil jsem jich moc, byla treti, a zadna z nich nebyla v hlavnim meste, kde je vzdyky vsechno nej...).

Kolik ceskych pristehovalcu a jejich potomku v mestecku zije nevim, pry dost a pry jich dost mluvi cesky. Kolik nevim, asi dost na to, aby se o tom psalo, ale ne dost na to, abych na ne narazil. Takze z oci do oci si s nekym cesky popovidam priste. Dalsi pokus v Paraguayi.

Dalsi zastavkou bylo mesto Corrientes. Nejprve tedy do Resistencie, pak mistnim busikem do Corrientes. To je mesto na druhe strane reky Parana, prekvapilo mne, ze busik jezdil vsude mozne a cesta trvala hodinu. Zatimco ja nastupoval do prazdneho busu, v Corrientes byl celkem narvany. Venku prselo, zamlzena okna a pak i bryle byly vyborne pro mou orientaci, kdyz v tom mne prekvapil ridic, ktery zastavil a pres pul autobusu na mne volal, ze mam vystoupit a kam jit do centra. Ani jsme nebyli na zastavce, prijemne prekvapeni. Ubytoval jsem se v Milou vychvalovanem hostelu. Byl prijemny, pekne jsme si (treba o Milovi:-) popovidali. Den a pul v Corrientes mi proprselo, aspon jsem si odpocinul, popsal, pocetl, nekolik oken bez deste jsem vyuzil k prochazkam, po meste, peknych kostelich a hlavne kolem reky, ty mne tady proste uchvacuji. Most pres reku ma 2800 metru, kolik ma reka?

Rio Parana a most mezi Resistencii a Corrientes

Dalsi smes fotek zde na picasu.