Ráno v přístavu nacházíme "svého" kapitána a s dalším asi desíti lidmi vyrážíme na dvoudenní výlet po jezeře Titikaka a ostrovech Uros, Amantani a Taquile.
První zastávkou jsou plovoucí ostrovy Uros, resp. jeden z nich. Ostrovů je tam asi čtyřicet, i když to člověk moc nepozná, protože jsou často úplně vedle sebe. Ostrov je spíš takový pidiostrůvek, žije tam asi dvacet lidí, a to asi jenom proto, aby byli atrakce pro turisty. I když je to asi lepší, než kopat na poli. Bohužel máme nějaké příliš aktivní, nebo snad zoufalé, a furt nám něco nutí a chtějí za to peníze. To ale mají smůlu, protože nejenom my dva, ale celá naše skupina jim tam toho moc nenechá. Ostrovy jsou zajímavé, ale kdyby tam nebyli ti lidi, tak je to asi lepší.
Po dalších třech hodinách přistáváme u ostrova Amantani (15 kilometrů čtverečních, každý si to zajisté dovede představit:-), kde si nás na molu rozebírají místní do svých rodin. Jaké je naše překvapení, když se nás osm sejde v jedné rodině, protože si nás vzaly sestry. Není divu, po chvíli zjistíme, že jsme v rodině našeho kapitána. Zklamání.
Odpoledne vyrážíme všichni na místní kopečky Pačamama a Pačatata. Cíl je západ slunce z vrcholku jednoho z nich. Překvapením je, že až nahoru vede pěkná kamenná cestička. Dalším překvapením je, když sedíme na Pačatatě a začínají tam přicházet místní s pytlemi suvenýrů... Časem se objevují i další turisti, no, nejspíš se tam stáhlo všech hodně desítek turistů ze všech vesnic ostrova. To já už ale naštěstí nezažiju, protože prchnu na vedlejší muldu Pačamamu, kde si sednu na skálu a v klidu a samotě si vychutnám západ slunce. Cestou zpátky se scházíme s Mílou (jeho červená čepička je dobře vidět i ve skorotmě), scházíme na náměstí (kde si naštěstí dáváme lamí ražničí, jinak bychom umřeli hlady při porcích jídla, které dostáváme) a vyrážíme směr naše ubytování. Projevuje se výborná kombinace toho, že ostrov je bez elektřiny, nebe bez měsíce, nevíme kam jít a nevíme, jak se vlastně jmenuje naše rodina. Ale zvládáme to.
Po minisnídani sedáme na loď a opouštíme Amantani. Celkem zklamáni (ale nejenom my), žádný slibavaný ještě neturistický ostrov to není, žádné spaní v rodinách, kapitán si doma prostě zřídil předražený hostel, např. pro nás po noci v Llatice to asi ani nemůže být jinak. Další zastávkou je ostrov Taquile. Turistický ostrov, pořádají se tam i jednodenní výlety z Puna. Je proslavený svými pletenými výrobky, které tam vesele před baráky pletou i chlapi. Není mi ale vůbec dobře, takže se z náměstí vracím brzy na loď. A závěrečné tři hodiny zpátky do Puna celkem spokojeně prospím. Nadšeni z výletu určitě nejsme, příště už ne...
Tím jsme zakončili Peru a další ráno míříme do věříme zaslíbené Bolívie.
před 4 lety
Ach jo, ta komercializace, to je jen same zklamani, co. A pritom, kdyz nekdo rekne jezero Titikaka, zni to tak romanticky... Ale jak vidim, clovek muze utect a uzit si to jinak. A co fotky, Same? Chces rict, ze kdyz jsi prisel o fotak, tak uz neudes nikdy fotit? To by prece byla skoda, ne? Byla to znacna ztrata, to chapeme vsichni, ale snad ne nenahraditelna...
OdpovědětVymazat