Den 157. - 160. Inca Jungle Trail

Z cest na Maccu Picchu si nakonec vybíráme čtyřdenní Inca Jungle Trail.

První den nás čeká sjezd na kolech. Po nádherné a dokonce asfaltové klikatici vystoupáme (ještě v autě) do sedla Abra Malaga ve výšce 4350, kde se dostaneme do mraků a trochu i deště. V autě ale pokračujeme i dolů, a to i bez deště a mraků, nevím jestli mé protesty pomáhají nebo jsme dojeli na plánované místo, ale za chvíli přesedáme na kola. První hodina krásně po asfaltu, pak najíždíme na rozbitou kamenitou cestu a kodrcáme se pár hodin dále. Před koncem čekám na ostatní. Když už mám pocit, že mne sežerou mušky, vidím z dálky podivnou osobu na podivně malém kole. Koukám a on to Míla. Podařilo se mu jeho kolo zrušit, tak nafasoval jakési menší... Končíme v Santa Marii ve výšce 1430.

Druhý druhý den nás čeká "těžký a náročný sedmi-osmihodinový pochod" ze Santa Marie do Santa Teresy. Vlastně až tam ne, pouze k termálním koupelím Colcamayo před Terezou. Jdeme krásným údolím, dostáváme se na starou inckou stezku vysoko nad údolím (tady je všechno incké, takže o kolik set let před nimi ji postavili a kolik set let po nich ji upravují se už nemluví), na ostrohu čekáme na ostatní. Máme za sebou dvě hodiny chůze a když čekáme hodinu, říkáme si, že je asi něco špatně. Nakonec se ukáže, že není. Doráží guide, tak uvažujeme, jestli nás zdrbe, ale on se správně (i když překvapivě) omlouvá, že musíme čekat. Odpoledne končíme v termálním bazénku. Dvě minuty mi trvá, než se dostanu do vody, za tu dobu na mne sedne asi 246 mušek (asi jsou trochu masochistky, protože přestože jsem v plavkách, většina jich sedne od kotníků dolů), ale všechny žerou. Prvních pět minut ve vodě je drastických, protože svědění je šílené, a jsem rád, že česky nikdo nerozumí. Krom Míly, ale ten má stejný problém jako já. Po dalších desíti minutách ve vodě si říkám, že té vody mám tak akorát, po dalších desíti, že už toho je fakt dost, ale prostě to musím za ty prachy aspoň hodinu vydržet. Rozmočení odcházíme, když dorazí ostatní. Dáváme si za odměnu pivo (jedno na půl - láhev 1,1 litru je akorát:-), leháme si na lehátka - a díváme se na hvězdy.

Třetí den pokračujeme pěšky dále. Moc toho na ujití nemáme, po obědě si dokonce všichni hodinu zdřímneme. Odpoledne pokračujeme po železniční trati, večer končíme v Aquas Calientes, městečku pod Maccu Picchu. Městečko, je to pěkné, maličké, dostupné pouze vlakem (nebo pěšky), sevřené mezi horami, s úzkými uličkami plnými hotelů a miliónem turistů. Hlavním nákladním dopravním prostředkem jsou tačky, na kterých se převáží vše od jídla až po cihly a trámy. Tomu odpovídají i uličky, které ve svazích mají napůl schody a napůl rampu. V naší skupině nás je osm včetně guidů, něco je špatně a nakonec spíme ve čtyřech hotelích...

Tady v podstatě končí Inca Jungle Trail, který nebyl hoden vynaložených peněz. Příště tam půjdeme sami...