Z Arequipy vyrážíme až dopoledne, nejdříve přes pusté altiplano po asfaltu, který se změní v rozbitý asfalt a prokáže se platnost faktu, že cesta bez asfaltu je lepší než cesta s rozbitým asfaltem. Přestup v Chivayi nám zabere více času než jsme očekávali, nic nejede, kupujeme si lístek předem a dražší než očekáváme. Před časem odjezdu se jdu podívat na "nástupiště" a vidím dlouhou řadu místních stojících uprostřed ničeho, i ten autobus tam chybí. Ani se nestavíme do řady, nicméně když přijíždí bus, dochází k zajímavé situaci. Malá paní, která nám prodala lístek, statečně drží řadu, a pak už chumel, místních cpoucích se dovnitř a nás pár cizinců s lístkem pouští dovnitř jako první... asi jsme si tím dražším lístkem koupili přednostní nástup, což bylo dobré, protože jsme si sedli. Už jsme otrnuli a přizpůsobili se místním poměrům, takže většinou bez ohledu na věk a pohlaví statečně a spokojeně sedíme... Po příjemné cestě bez asfaltu dorážíme už potmě do Cobanaconde.
Všude kolem, kam dostali vodu, jsou terásky a políčka. Tady navíc mezi políčky mají z kamenů postavené zídky. Často to vidíme zhora, na protejším svahu, a vypadá naprosto skvěle, barevně a tady díky zídkám ještě plasticky. Všude se dá něco pěstovat, pro nás i na neuvěřitelných místech.
před 4 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat