meli odsud vyrazit na predkolumbovske pamatky Tierradentro a San Agustin a jednim z dulezitych kriterii pro hledani hostelu bylo, jestli si tam muzeme schovat veci. Druhy den brzo rano jsme nase velike batohy ulozili pred dvermi "uschovny", sice bychom je meli radeji za nimi, ale vsichni spali, nikoho jsme nechteli budit a verili jsme, ze jim to dojde. (Doslo.) Peknym starym busikem nas cekala cesta pres hory, vetsinou po nezpevnene horske ceste, dostali jsme se i pres 3000 metru, kde uz byla opravdu zima, mraky, mrholeni (ale jako tady vsude i tam lidi ziji a neco jim tam roste). Po peti a pul hodinach jizdy jsme vystoupili na krizovatce, uz v teple dosli pesky za dvacet minut k samotnemu "vstupu" k vykopavkam.Tierradentro (dokonce pamatka UNESCO) je zname svymi podzemnimi hrobkami hlavne z 6-10 stoleti. Nachazeji se na nekolika mistech (ctyrech?), vzdy zastresene a vetsinou zamcene. Prvni den jsme se stihli podivat na dve mista (Segovia a El Duende), s temi nejpeknejsimi hrobkami.
Hlidac-otvirac-rozsvecovac nam vzdy odemkl vstup (to je pletivo nad dirou v zemi), vetsinou roznul (dvanact nejpeknejsich ma dokonce elektricke svetlo), my vlezli dolu, pokochali se, promarnili trochu casu zbytecnym focenim bez blesku a posunuli se zase dale. Meli "otevreno" do ctyr, celkem jsme to zvladli, i kdyz nas na tom druhem miste chlapik cekal asi jenom proto, ze mu to rekli vysilackou. Cestou jsme meli jeste misto s par sochami (El Tablon) a skoncili jsme ve vesnicce San Andres de Pisimbala. Ubytovali jsme se v mistnim statku a vyrazili na pruzkum na naves. Pekny kostelik pokryty slamou, decka hrajici si na prulizkach a behajici vsude kolem, kluci hrajici fotbal, omladina hrajici volejbal. Nejaka sportovni vesnice. Nikomu jsme to necteli nasim vykonem kazit, radeji jsme si dali pivo a buchtu, a pak jeste pivo a buchtu, a sli na veceri. Tam jsme se (Mila) zakecali s prijemnou Francouzkou, dali si sraz dalsi den rano a sli spat. Tedy cestou jsme si jeste dali pivo a buchtu...V sedm rano jsme vsichni tri vyrazili nahoru na kopec na dalsi misto s hrobkami (El Aguacate). Nahoru to bylo pres pet set metru a pekne p
rudce, asi jsme opet nahoru nedosli normalni turistickou cestou, ale po nejakych pesinkach vedouci kolem zapomenutych farmiccek, nase kamaradka z toho mela zazitek :-) Nahore na hrebinku byla spousta der do zeme a krasne vyhledy... Dole jsme se rozloucili a rozhodli jsme se udelat to, co se jeste nikdy nikomu nepovedlo - stihnout dojet jeste do San Agustinu. (No nepovedlo, nikde jsme se o tom nedocetli ani nedoslechli:-) Jeste se nam ale povedlo zajit si na mistni pro vetsinu neznamou pyramidku nad vedlejsi vesnici, coz nebyla pyramidka, ale skala a do ni Spanele vykopali dva tunely ve snaze najit zlato...Po pul dvanacte jsme stali a sedeli na opustene krizovatce, cekali co se bude dit a kam se ten den dostaneme. Pred dvanactou se zazracne objevil prastary autobus, ktery miril nasim smerem do La Platy. V La Plate nas vysadi u odjizdejiho collectiva do Pitality, tam nas hned odchyti
projizdejici autobus a necekane uspesne tak jsme po sedme hodine v San Agustinu. Cesta do La Platy byla ale nejzajimavejsi. Pekne si s nami vsichni pokecali, cestou jsme pomohli opravit naklad nejake dodavce (osm lidi venku z autobusu, sest lidi neco dela nebo prinejmensim diskutuje a radi, jedna slecna stoji a kouka, ta asi nema narok neco rikat, a jeden Cech stoji a kouka, doted jsem presne nepochopil, o co se vlastne snazili:-). Ceste jeste uzsi atd. nez predchozi den, pry to neni normalni cesta do La Platy, ta byla loni pri vybuchu Huily znicena, taky koryto reky, nad kterou jsme jeli, melo brehy, stromy a vse pokryto bahnem o par metru vyse, nez by melo byt normalni. Informace ziskaval od kolemsedicich Mila. Zatimco ja jsem schopen "konverzovat" na urovni "Mate u vas dolar nebo euro?", "Ne, korunu", Mila je schopen resit problematiku pestovani obili v Cechach - to pote, co o kukurici pronese, ze tu pestujeme i u nas, ze ji zere dobytek...Vice fotek na picasu
Žádné komentáře:
Okomentovat