Salasaka aneb Fiesta, bailando, bebida, ...

V Salasace jsme se jeste ani neohrali, dorazili jsme v patek odpoledne (coz nam vubec nedoslo, o vikendu se nepracuje) a v sobotu bylo ve vesnici birmovani. Dva z dobrovolniku sli za kmotry (obleceni do mistnich oblecku), a i my jsme se rozhodli jit se podivat na mistni folklor. Slava to byla velika, plny kostel svatecne oblecenych lidi, spousta birmovancu, ve dvojici s kmotrem - nejakou bohatou tetou-strycem nebo exotickym gringem.

Kdyz se po skonceni mse a obradu vse postupne vyhrnulo pred kostel, zacalo trochu prset a my jsme trochu nechapali. Spousta lidi tady chodi v kloboucich a ve chvili deste si nasadili ochranu na klobouky - igelitove tasky. Vypadalo to pro nas opravdu zajimave.

Po skonceni jsme byli necekane pozvani do rodiny... Mila si sice myslel, ze nam nabizeji odvoz na barak, ja jsem doufal, ze jedeme k nim :-) Uplne cizi rodina to nebyla, staraji se nam tady o ubytovani a kmotrou Jessiky-Tatjany tam byla dobrovolnice Greta, jenomze my tady nebyli ani cely den... Skoncili jsme v chudem pididomecku, a byli jsme (malem) nejvazenejsi hosti. Coz jsme ovsem necekali, obcas nevedeli, co se deje, a citili se trochu podivne a nejiste, jestli tam prece jen nejsme nejakym omylem. Namackali jsme se do male mistnustky kolem stolu normalni velikosti, veslo se nas tam asi dvanact. Dalsi stali mezi dvermi, sedeli na zaprazi, nebo nekde venku. Na stole byly talire s bonbony, popcornem, hroznovym vinem, mandarinkami, syrem, dva dortiky. Rikal jsem si, chuda rodina - chuda hostina. Proslovy, podekovani, plac... Pak se pojedlo, co bylo na stole. Pak ale zacalo prekvapeni, kdyz prinesli polivky, z kazde misky vycuhovala nejmin ctvrtka kurete. Je treba rict, ze ne pro kazdeho, lide "za nami" jiz meli porce mensi. Potom prinesli preplnene talire s hlavnim jidlem. Dalsi kus kurete a pulka morcete. No nastesti jsme to vsechno jist nemuseli, cast jidla se jednoduse nejedla a davala se rovnou do igelitovych tasek, nepochopil jsem, jestli na jindy nebo pro dalsi. Na zaver jeste prinesli nekolik celych pecenych kurat a morcat jako darky pro kmotry... Takze prvotni dojem nevysel, chuda hostina to urcite nebyla :-)

Nasledoval tanec na pekne zametenem dvorku, nejake to pivo a roztomily deda rozlival trtinovici... Mistni ji moc nepili, Mila i ja jsme si dali, tim jsme se stali jeho oblibenci a nakonec tam tu lahev s Milou uspesne vypili :-) Ja jsem se vcas zastavil, protoze se znam... Oblibenym tanecnim hitem zde je pisen Karakaj, v podstate mi prislo, ze cele odpoledne a vecer opakovali pet pisnicek. Stale prichazeli dalsi lidi, sousede a buhvi kdo vsechno. Jako exoticti cizinci jsme se stali oblibenci i mistni omladiny. No byla to slava jak mela byt. Uz potme pro nas pristavili auto - a necekane se presunuli do jineho baraku, kde jsme se setkali s dalsim dobrovolniky. Pred pulnoci odesel Mila, ja tam jeste zustal, chodil pojidat prase, hral si na parapazza. Ostych z foceni cizich lidi jsem v te dobe uz zdaleka nemel, ovsem fotky taky nestaly za nic...

To uz je bylo pred tydnem. V prubehu tydne jsme meli oslavu patnactin Margarity z rodiny, ktera se nam stara o barak, to byla velka slava, dostala ten spravny klobouk, protoze v patnacti uz neni dite ale senorita, a muze tak chodit na party a podobne. Treba se nejspis i vdat... O dva dny pozdeji se par lidi loucilo, nekteri neco napekli, uvarili, pripravili, k tomu mame na baraku dve didgerida, tri harmoniky, kytaru, housle, fletnu. A nekdo na ne i obas hraje. Pivo (ktere pijeme my, znacky Pilsener) tady maji ne v lahvich ne 0,5 litru, ale 0,6 litru. Posunuji se lepsim smerem nez v Kolumbii. A vcera jsme si dokonce udelali bramborove placky.

Funguje to tady proste vyborne :-)