Transport busiky koncime ve vesnicce El Chaupi, kde si v hostelu nechavame zbytek (velky zbytek) veci a vyrazime na kopecek Iliniza Norte. Ten ma neco pres 5100, udaje se opet ruzni, dle nasi gps 5149. Par metru vedle je Iliniza Sur, sice o par metru vyssi, ale uz s ledovcem a na to bohuzel nemame veci. (Nebo taky nastesti, protoze nevim, kam bych je dal.) Toto odpoledne na ceka vystup skoro tisic ctyrista metru do refugia ve vysce 4757. Kousek nas svezou mistni ochranari, aspon nas maji jiste, protoze jim za vstup hned zaplatime po peti dolarech. Prvni dve hodiny jsou celkem v pohode, pak se ale dostaneme na hrebinek a na hrebinku uz jsou mraky a hlavne vichr. 
Poprve mame pocasi, kdy se daji rozumne pouzit nase veci, ktere uz skoro tri mesice tahame v batohu. Napriklad krasne nove goretexove kalhoty za ctyri tisice, ktere jsem si jeste v den odjezdu kupoval v Praze. Nicmene v tuto chvili spokojene (jak jsou naucene) odpocivaji v hostelu, takze na petitisicovky se tady chodi v platenacich od vietnamcu za dve stovky.
Ve ctyri odpoledne jsme radi, ze jsme v bytelnem domecku, sice trochu vlhkem a tim mirne plesnivem, ale zato bez vetru a dokonce s plynem. Vecer vylezeme na chvili ven a necekane tam stravime dost casu. Prestoze jsme v zavetri, pekne kolem nas fouka, a byt v tu chvili nekde na vetru bych nechtel. Chvili jsme v mracich, chvili ne, mraky litaji silenou rychlosti, skoro vsemi smery, klidne i kolmo dolu, vytvareji viry, zapadajici slunce je sice schovane za kopcem, ale kdyz se nam mraky roztrhnou, tak je krasne osviti, dole pod nami inverze... no popsat to nejde, takove predstaveni jsem jeste nevidel, stalo to za pekne prokrehnuti. (Pozdeji se dovime, ze vitr byl pry nejsilnejsi nejmin za posledni rok.)
Rano v pet vstavame, jdeme ven, kde je tma (coz jsme cekali), vichr (coz jsme slyseli), mlha (coz jsme predpokladali) a primrzlo (coz jsme poznali, kdyz jsme slapli). Takze zase zalezame do spacaku. Po sedme jsme vzbuzeni guidem s patnacticlennou skupinou, my snidame a oni si nasazuji prilby a sedaky. Nechaji po sobe binec a rady, ze tam nemuzeme vylezt. Pak nastesti odejdou, a dorazi dalsi guide se ctyrclennou skupinou, ten zadne lano a podobne nesmysly nema, coz nas uklidnuje. Pocasi uz je mnohem lepsi, a tak vyrazime skoro hodinu po prvni skupine (v suti nam aspon pekne vyznacili cesticku) s tim, ze uvidime, kam dojdeme, ale cesta je uplne v pohode a na vrcholu jsme necekane za necelou hodinu. Sice tam pekne fouka, ale sviti slunicko, kochame se vyhledy na vsechny strany. Kdyz po pulhodine dorazi prvni skupina, vydame se na cestu zpatky, balime veci a pokracujeme dolu.
Spodni kousek se svezeme autem, cimz usetrime dve hodiny casu a jeste odpoledne se proto zvladame presunout ke Cotopaxi, do rezervace El Boliche. Zase mame stesti, protoze z hostelu nas kus odvezou autem. Smulu mame v tom, ze tim padem nenakoupime jidlo. Ale odvoz za to stoji a planujeme prezit na tom co mame - vlockach a polivkach. Pak to mame tri kilometry pesky a skoncime v kempu, kde zaplatime kazdy deset dolaru za vstup do parku a krasne tri dolary za stan. Jsme tam sami, ve dne v noci i s ochrankou... zamestnancu je tam vice nez (nas) navstevniku. Vecer si delame ohynek, vse je pripraveno na grilovani a peceni, my ale nemame co a vse je daleko:-(Dalsi den jdeme na vychazku, nakonec toho ujdeme neplanovane mnoho. Nejdrive po ceste, pak cesta skonci, tak po pesine, pak pesina skonci a primo vzhuru hnusnou metrovou drnovou travou, kaktusy, a podobnymi prijemnostmi.
Pobodani, popichani, porezani narazime na neco, co vypada jako vykopany kanal na vodu, coz tam uprostred kopcu nechapeme. Radi po nem ale pokracujeme, nejdrive jednim smerem, kdyz zjistime, ze nam to nevyhovuje, tak tim druhym. To uz mame celkem jasno, ze jde o kanal, neni nam ale jasne, co tam dela a hlavne to, ze vypada cerstve... Po par kilometrech narazime na rodinku, ktera tam ma postaveny stan a obnovuje stary zarostly kanal. Pry na vodu pro kravy. Celkem nechapeme. Jako bonbonek na zaver, po par dalsich kilometrech dojdeme podel zarostleho kanalku do sedelka, ktere je prokopane snad sestimetrovym prikopem a voda se tak (nekdy casem, az se tam dokopou) dostane na druhou stranu hrebinku.Mila stale mluvi o grilovani, kureti, ze se mu v noci zdalo o pstruzich, planuje, kde aspon nakopeme brambory. Ve tri jsme zpatky, Mila skoro vyrazi do nejake civilizace, nakonec ale jeste v kempu od odjizdejici babky nakoupi varene brambory, fazole, kukurici, kosti a sedm piv.
V pet uznava, ze to jeho predstavy o kureti zdaleka nesplnuje a ze piv je stejne malo, a jde za nocnim hlidacem... Hlidac je super. Sednou do auta a jedou nakoupit. Ani za to nic nechce, teda pokud chce, tak nerekne, teda pokud rekne, tak mu nikdo nerozumi... to bych ale Milovi krivdil, proste nic nechtel. To auto taky bylo sluzebni a pak od nas dostal veceri. Vecer byl super, ohynek, skvele pecene kuratko, pecene brambory, pohoda, klidek, idylka...
Žádné komentáře:
Okomentovat