Po návratu z výletu jsem vyrazili na poznávání, nebo spíš užívání si, okolí Tupizy. O něm se často píše jako o Divokém Západě, jenom hezčím. A když to má být divoký západ, tak je potřeba se na něj podívat z koňského sedla. A protože nejsme žádní troškaři, vybíráme si dvoudenní výlet.
Krom koně nafasujeme klobouk a šátek, abychom si aspoň připadali jako kovbojové, když už tak nebudeme jezdit, čtrnáctiletého průvodce a můžeme jet. Krajina je to výborná, barevné skály, soutěsky, červená řeka, kaktusy, modré nebe, vedro. Zrovna máme Mikuláše, když se tak ploužím na koni, pražící slunce nad hlavou, rozesměje mne myšlenka, že na mne zpoza kaktusu vyskočí typický Mikuláš s pytlem na zádech. Jsme v kraji, kde byli prý zastřeleni známí 
Butch Cassidy a Sundance Kid, Míla se do toho vžívá - jenom pořád neví, jestli je Butch nebo Sundance. Já myslím, že je lepší než oba dva dohromady... Spíme v malé vesničce Espicaya. Přímo nad ní se tyčí skála, podaří se mi na ní nečekaně se západem slunce vylézt, skály, zelené údolí dole, baráčky pode mnou. Prostě to tu mají krásné. Další dva dny trávíme průzkumeme soutěsek v okolí Tupizy.
Dopoledne dospáváme a odpočíváme, odpoledne vyrážíme více či méně náhodným směrem, zpátky dorážíme večer až za tmy, máme totiž rozum, kdo by se v poledním vedru, kdy i dole v soutěskách pere slunko, trápil. Lozíme v soutěskách, často se vracíme ze slepých uliček. Některé soutěsky jsou "turistické", některé jenom "naše", většinou ani nevíme kde jsme byli. Nebo na to máme s Mílou jiný názor :-)Pár fotek na picasu.
Lenka: ..tak tam by se mi taky líbilo...:-)
OdpovědětVymazat