Salta & Cafayate

Nočním busem přejíždíme do Salty, města, o kterém všichni mluví. Jelikož máme problém s ubytováním, trávíme brzké ráno v centru města, na náměstí. O půl sedmé patříme mezi první návštěvníky katedrály, ještě před sedmou začíná první mše. Sedí se tam dobře, ale bylo by trapné usnout, tak se zase přesunujeme ven. Den trávíme dospáním, průzkumem centra a plánováním, co dál. O Saltě sice všichni mluví, ale my na ní nic zvláštního nevidíme. Večer si před devátou vzpomeneme, že máme hlad a rychle vyrážíme hledat, jestli je ještě něco otevřeného. Nacházíme levnou restauračku, už skoro prázdnou. Když v deset odcházíme, je plná lidí... A na ulicích to taky žije mnohem více. Argentina!

Druhý den brzo ráno vyrážíme na dvou-třídenní výlet po okolí. Autobusem směr Cafayate, vystupujeme ale zhruba 50 km před městem. Pěkné údolí a každých pár kilometrů nějaký útvar: slepé soutěsky, skalní věže, kameny podivných tvarů, barevné obrazce skal (Ďáblovo hrdlo, Amfiteátr, Ropucha, ...) Normálně se tam jezdí autem nebo na kole, my se rozhodli mezi blízkými věcmi se přesunovat pěšky a zbytek stopem. Což se nám úspěšně daří, druhou půlku už jedeme na korbě pickupu a řidič nám, když je vidět něco zajímavého, přibrzdí, stačí nám to... V Cafayate jsme překvapivě brzo, nakonec se rozhodujeme radikálně změnit plány, ještě se do večera stihnout vrátit do Salty a nočním busem přejet do Cordóby. Míla ani nestihl vyzkoušet místní víno!

Před příjezdem do Argentiny jsme byli varováni, že utrpíme kulturní a cenový šok, že si ani nebudeme připadat jako v Jižní Americe. Jestli to byl šok nevím, ale rozhodně hodně velká změna. Argentina je západní země, běloši, asfaltové cesty, baráky jako u nás, kde zůstaly buřinky, barevné sukně, blátivé cesty... a bohužel tomu odpovídají i ceny.