Quijadas. Autobus nás večer vysadí u odbočky do parku, zapadá slunce, kolem rovina a nic jiného. Zrovna z parku odjíždí zamračený strážce, když nás vidí, tak nás raději odveze třista metrů a ukáže nám, kde si máme postavit stan. Večer je drsný, protože nejsme vůbec zvyklí, že existují komáři a tady jich je více než dost. Po pokusu spát rozsvítím a vybíjím komáry ve stanu, bohužel už pěkně napité naší krví.Ráno se balíme na dva dny a vyrážíme po prašné cestě do sedm kilometrů vzdáleného kempíku. Nepříjemným překvapením je že musíme zaplatit 25 pesos za vstup
do parku. V kempu bohužel zjišťujeme, že není voda. Procházíme si místní stezku po skalách, ty mají opravdu bizardní vzhled... pěkné je to. Dál se může jenom s průvodcem, jak je to prý nebezpečné, že se tam můžeme ztratit... O tom samozřejmě nemá cenu pochybovat, ale rozhodně je to tam zajímavé a pěkné.Na zpátečních sedm kilometrů se vecpeme do odjíždějícího auta a u hlavní cesty
začínáme opravdu stopovat. Aut zrovna moc nejezdí, ale čtvrté nás bere. Příjemný chlapík živící se obchodováním s hrozny (na jídlo, dobrou chuť), vysazuje nás v San Juanu u výpadovky na Mendozu. Tam u nás (bohužel) zastavuje autobus, ale říkáme si, že by to bylo rouhání nechat ho odjet a druhou půlku cesty dojíždíme busem.A jsme v Mendoze, vyhlášeném vinařském městě. Což znamená... dejte si argentinské víno!
Žádné komentáře:
Okomentovat