Jedenactihodinovym nocnim busem jsme se chteli presunout do dedinky San Franciska, jenomze nikdo tam nezastavil, natoz aby nam rekl, takze jsme dojeli o nejakych sedesat kilometru dale do mestecka Santa Elena, prakticky na brazilskych hranicich. V planu bylo vyrazit na stolovou horu Roraima. Bohuzel se tam muze pouze s pruvodcem, a protoze jsme si ho v zadnem pripade nechteli platit sami, museli jsme najit dalsi lidi. Jet nekam mimo sezonu ma vyhodu, ze se vsude nemota spousta lidi, a nevyhodu, ze je tam malo lidi...Nastesti jsme cekali pouze jeden den, z Brazilie dorazila skupinka sesti lidi, ke kterym jsme se pridali. A s nimi jsme vyrazili na sestidenni trek. My nabaleni se vsemi vecmi, platili jsme si jenom toho pruvodce a dopravu tam a zpet, oni meli batuzky znatelne mensi, protoze stany a vetsinu jidla jim nesl pruvodce a nosic. Prvni dva dny jsme sli pres mistni savanu bez stromu a da se to strucne shrnout do ctyr slov - vedro, vedro, slunko, slunko. Useky byly celkem kratke, nejdrive jsme moc nechapali, co budeme cele ty dny delat, nicmene nakonec jsme byli radi, treba hned prvni den mel Mila nejake zaludecni problemy a vesele cestou zvracel.
Mistni domorody pruvodce ho lecil nejakou rostlinkou a Mila zvracel jeste vice. Treti den uz jsme meli samotny vystup na Roraimu, to bylo pekne do kopce, na dvou kilometrech jsme vystoupali 800 vyskovych metru. Nejdrive destnym pralesikem, pak uz po sutrech a skalach. Nahore jsme se ocitli v cernem svete - cely kopec je z cerneho sutru (myslim ze z piskovce, ale nejsem odbornik ani Wikipedie:-). Ubytovali jsme se vysoko ve skale pod previsem, meli jsme to s krasnou vyhlidkou, to jsme byli ve vysce pres 2700 m.n.m.
Dalsi den jsme zvladli skoro desetihodinovou prochazku po Roraime - vsude cerny sutr, casti velka placka, vsude se stojici i tekouci vodou po nocnim desti, pak i udolicka a udoli s potucky, potoky, jezirky, mokrady... :-) Dosli jsme na trojmezi Venezuela-Brazilie-Guyana, takze jsme letmo navstivili i tyto zeme. Cestou nazpet nas chytl pekny lijak, ale aspon krajina vypadala zase jinak a aspon jsme si uvedomili, ze muzeme pekne promoknout. Vecer na obzoru zurila krasna boure, z nasi vyhlidky jsem se na ni nemohl vynadivat.
A posledni dva dny jsme meli na cestu zpatky. Byl to vyborny vylet, sice jsme zpocatku meli obavu, co tam budeme sest dni delat, ale prizpusobili jsme se. Nase skupinka byla zvlastni a zajimava, ale byla dobra a byli jsme radi, ze jsme byli s nimi. Ostatne - trochu o tom hovori slozeni -
Japonka, Francouzka, Holandan, Ital, svedsky Urugvajec a Urugvajec (ten byl obzvlast sileny, na hlave cepku s hvezdou, jeste do jedne ruky macetu, do druhe samopal, a az nas tady unese nejak guerilla, tak tam budou vypadat stejne), mistni indiani pruvodce Marko a ctrnactilety (jeste ze mi nic nenesl) nosic William, a samozrejme svetak z Lhenic a borec z Ostravy (no:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat