Salto Angel aneb K nejvyssimu vodopadu sveta

V Ciudad Bolivaru jsme nastoupili do male cessny, coz je takove to male letadelko pro sest lidi vcetne pilota, nebo taky treba pro pet lidi a nakup, jak jsme to meli my, a po vice nez hodine letu, hukotu, trepani a poskoku jsme se octli na letisti v Canaime. Slamene baracky (to je plechova strecha pokryta pro image nejakym senem), ale jinak dobre. Odpoledne jsme vyrazili na kratkou parhodinovou projizdku lodickou a prochazku, kolem nejakych tak dvaceti-triceti metrovych vodopadku, ale kdo by tady takove krcalky bral vazne... Nicmene dobre bylo, ze jsme se dostali i za ne (pesky, ne na lodi), to je mezi skalu a vodu a byl to pekny hukot...

Druhy den jsme vyrazili k nasemu hlavnimu cili. To znamenalo nalodit se na drevenou lodicku (bylo nas dvanact plus tri mistni) a vyrazili jsme po rece vzhuru. Reka byla stale uzsi, nasi pruvodci uz byli nekolikrat ve vode tahat, coz mi osobne bylo teda dost trapne, divat se, jak se drou a ja tam sedim, az jsme se dostali do pereji, kde i my nekteri jsme skocili do vody a tahali... hned to bylo lepsi:-) Cesta nahoru trvala takove ctyri hodiny, ma to byt 78 km. Pak jsme to meli jeste nejakych "drsnych" dve ste vyskovych metru destnym pralesem pesky vzhuru a byli jsme pod Salto Angel - nejvyssim vodopadem na svete. Tech 960 metru nebo kolik to ma stejne neocenite, vody tam taky mohlo byt vice (co bychom ale chteli, kdyz obdobi destu ma teprve zacit), ale pekne to bylo. Dole pod dalsimi kaskadkami bylo jezirko, kde jsme se vykoupali a namasirovali pod vodopadem. Dolu jsme to s Milou sesli a nevim jak to ostatni dokazali, ze jsme na ne pulhodiny cekali. Nicmene to byla krasna prijemna ticha podvecerni chvile na brehu reky. Vlastne jedina ticha chvile dne. Spali jsme v hamakach, v moskytierach, komaru tady zatim nastesti moc nebylo.

V noci lilo, rano (budicek pred sestou, zlaty pracovni proces) ne, kdyz jsme nasedali do lodi ano. Dolu jsme jeli pekne rychle, sedet promoceny na pridi znamenalo zjistit, ze i v subtropech se da celkem dobre prochladnout... Tak za sebou mame neplanovany mastnacky vylet, ale bylo to dobre a stalo to za to. I kdyz negativista by mohl rici, ze jsme leteli na opacnou polokouli, abychom si za 250 dolaru ve vedru vytlacili lodicku perejemi a sjeli to dolu v kose a desti:-) Jako hodne pozitivni bylo, ze jsme tam nasli v prepoctu pres pet set dolaru. Zapomneli jsme je ve vaku na brehu reky - ale prekvapive si nas vak jeste ten den nasel.