Puerto Ayacucho - Merida

Odbyvam nase cesty mezi jednotlivymi misty, ono to taky neni nejzajimavejsi, tak tady jenom tak jednu... Z Puerto Ayacucha, nakonec do Meridy. Nezvykle brzo rano jsme vstali, dojeli na nadrazi a tam nam rekli, ze bus nejede, ze je malo lidi. Takze jsme cekali na dalsi, nastesti jen hodinu. Po sedmi hodinach jizdy v minibusku, s jednim privozem pres Orinoko, po asfaltove, asfaltove rozmlacene, i neafaltove ceste, druhou pulku po krasne rovine, jsme dorazili do San Fernanda de Apure. To je mesto uprostred planin Los Llamos, ktere jsou tak zajimave, ze se tam delaji pekne tours... jenomze jak jsme zjistili, ne z tohoto centra. Takze za hodinu a pul jsme byli zpatky na autobusovem teminalu a v pet jsme vyrazili primym spojem do Barinasu. Velikym klimatizovanym busem. Cesta prijemne ubihala, po pulnoci jsme meli zastavku na pumpe, kde jsme vylezli ven, abychom se zahrali a kde jsem si vsiml, ze autobus nekonci v Barinasu, ale v San Cristobalu o par hodin dal. Tak jsem se zeptal, kdy bude Barinas, aby nam rekli, ze uz byl... Tem inteligentum je to proste uplne jedno, asi si zacneme kupovat listky do nejblizsiho mesta. Nastesti jsme nebyli daleko, tak jsme se taxikem vratili na nadrazi do Barinasu, kde jsme byli pred jednou v noci. Usidlili jsme se na lavicce, kde jsme stravili noc. Nastesti to tam aspon trochu zilo, bylo to lepsi nez jsem cekal. Ve zdravi jsme prezili a v sest rano jsme nasedli na prvni ranni minibusik do Meridy. Busik to byl sice novy, ale tak maly, ze se tam ani nedalo sedet. Nicmene unava vykonala sve a rozlamane jsem spal. Po dvou hodinach byla zastavka na snidani a ocitli jsme se v jinem svete - v horach. V obchudku mi Mila nadsene ukazoval klobasky, ja zase Milovi, ze tam prodavaji rukavice a cepice. Konecne kraj pro nas:-) Po pekne kroutici se cesticce jsme pokracovali dolu a v deset jsme byli v Meride... A dalsi prejezd byl za nami...