Los Llanos aneb Anakonda, kapybara, delfin, ...

A jako na spravne dovolene jsme si zaplatili dalsi vylet. Tentokrat na jiz zminovane planiny Los Llanos (az budu nekdy mluvit o Los Janos, tak to jsou ony:-) Trosku se nam to zkomplikovalo, kdyz nami vybranou tours zrusili, takze jsme odjeli o den pozdeji a jeste k tomu nam k tomu na posledni den pridali "rafting". Z celeho vyletu mam dodnes smisene pocity, i kdyz uz zacinam zapominat na to "horsi" a zustava to "lepsï". Treba ze jidla bylo tentokrate dost:-)

Prvni den jsme se skoro deset hodin presunovali z Meridy do kempu na jedne farmicce. S nami anglicky par, v Barinasu jsme pribrali Francouze. Pruvodce byl nejaky presprilis upovidany, zpocatku furt neco mluvil, kdyz uz nemel co, zacal cist napisy kolem cesty nebo rikat "Venezuela", "Venezuela". Ale vedel toho dost. Cestou jsme meli obed - konecne tu pravou vybornou hovezi pecinku (asado), ktere se na tycich nad ohnem pecou kolem cest. Reknete si kolik masa chcete, jakeho a oni vam odrezou. K vecer se pri zastavce podarilo nasemu pruvodci a zaroven ridici v jedne osobe zkonzumovat neurcene mnozstvi alkoholu, takze jsme meli vicemene opileho sofera, ktery se ritil stoctyricitkou, v jedne ruce drzel mobil a druhou nam ukazoval, ze tu rostou banany. Ubytovani na minifarme kdesi daleko, v uzavrenem pristresku v hamakach, zradne nam nedali nic na prikryti, v tech teplotach by to sice bylo celkem zbytecne, ale prijemne.

Druhy den jsem se vykopal ven pred vychodem slunce, ale zase zadny vychod nebyl. Po ranu jsme vyrazili na asi dvoutrihodinovou projizdku na konich, coz po te rovine byla celkem nuda, zpestrenim byli dva mravenecnici na stromech, kvuli mladete jsem se vydrapal i na strom. Pak jsme par hodin pospavali a preckavali vedro v hamakach, odpoledne jsme vyrazili zase ven, tentokrat kousek autem a predevsim pesky, hlavnim cilem bylo najit anakondu. (Hlavne Mila potreboval fotku s anakondou, protoze se nezucastni srazu ze stredni, ale tu fotku jim tam poslat chtel.) Nasledovalo trihodinove hledani v mocalech a bazinkach podel cest. Hledali hlavne nasi pruvodci, ale i my dostali tyc a radu: kdyz na neco narazite, tak to poznate a bude se to hybat, kdyz rychle, tak je to kajman, kdyz pomalu, tak anakonda... Ja nasel jenom malinkateho kajmana, ktery mel stesti, ze utekl, jinak bych musel utikat ja. Na konci uz nas to nikoho nebavilo, ale pruvodci byli uspesni. Anakonda mela asi 3,5 az 4 metry (Mila mne tady ponouka napsat 4,5 az 5), v prumeru aspon 20 centimetru (Mila rika radeji 25), byla pekne tezka a je to vskutku pekny hadek... Jako na potvoru jeli kolem nejaci jini vyletnici a meli anakondu bez prace. To uz byl skoro vecer, jeste jsme stihli mravenecnika (kluci-pruvodci najednou seskocili ze strechy auta, proskocili ostnaty plot, a zacali ho nahanet k nam, no a my za nima, nastesti beha pomalu). Pak uz nasledoval celkem pekny zapad slunce. Pred spanim jsem si jeste udelal soukromou nocni prochazku mimo nasi farmu, kde svitila svetla a hucel generator - a byla to asi nejhezci vec z celeho dne. Spousta hvezd, spousta silenych zvuku delajicich pekny rachot a jako na diskotece vsude blikajici svetlusky (mistni svetlusky totiz nesviti, ale velice intenzivnim svetlem blikaji).

Dalsi den jsme pred vychodem slunka vstavali vsichni a vyrazili jsme (dokonce bez snidane) na puldenni projizdku na lodce. To bylo hodne dobre. Spousta zvirat kolem - kapybary (co to je? http://cs.wikipedia.org/wiki/Kapybara), kajmani, hadi, zelvy, leguani, necekane obrovsti delfini (treba http://cs.wikipedia.org/wiki/Delf%C3%ADnovec_amazonsk%C3%BD :-), milion ptaku... V jednu chvili se mistni pruvodce octl ve vode, nikdo jsme nechapali, co se deje, a najednou z vody podaval zelvu, nejakou matamatu nebo neco podobneho... Pri lovu pirani se Mila dockal zivotniho uspechu, navic se ukazal jako nejvetsi borec (hned po mistnim dedulovi) a vylovil tri piranky:-) Na obed jsme byli zpatky (obed vcetne ulovku) a bohuzel jsme vyrazili zpatky. Misto abychom si to tam uzivali, jsme vyrazili zpet a vecer jsme byli u reky pod horami, nedaleko Barinasu (hodinu cesty) u reky Acequia, v naprosto novem a nadhernem kempu. Tak jsme pochopili, kam vrazeji vsechny ty nase prachy... ale pry tam jezdi hlavne bohatsi Venezuelci.

Takze posledni den jsme si uzili hodinku raftingu na rece bez vody, kdyz budu jezdit na jezere na raftu, kdo vi, jestli to je vlastne rafting. Nejlepsi bylo skakani z asi petimetrove skaly do vody... A timto vlastne nas vylet skoncil. Samotne Los Llamos byly super. Proste placata rovina, pastviny s trochou stromu, kam se clovek podiva. Celkem osidlene, kdyz se vecer zapnuly generatory, svetylka byla videt vsude... Los Llamos se vsemi zviraty stejne v hlave zvitezi a bude to dobre:-)

A po tom vsem jsme se nechali vyhodit na autobusaku v Barinasu a zamirili na sever ke Karibiku do Cora.

Milovi se to cele dost libilo, tak toho urcite napise vice:-)