Cuiaba, Varzea Grande, Chapada dos Guimaraes

Hura do Brazilie. Prvni mesto je Foz de Iguacu, kde jsem ovsem jen zamiril na autobusove nadrazi. Mistni bus v Iguacu stal 25 korun, dalkovy bus (25 hodin) 2200. Brazilie tudiz zacala opravdu draze. Kvalita autobusu na ceske pomery vynikajici, ale jihoamerickych nedosahuje, i v Peru atd. jsme dostavali na nocnich prejezdech jidlo, navic jsem se se opravdu rozmazlil na zaver v Argentine:-)

Do Cuiaba, hlavniho mesta provincie Mato Grosso, jsme meli prijet tak ve ctyri pet odpoledne a byli jsme tam v jedenact. Pozdeji, ne drive. Co mne soklo, byla teplota vzduchu, mohl jsme jen zavzpominat na Filadelfii, kde jsem si pred par tydny myslel, ze je horko. Mel jsem domluvene ubytovani v rodine, ale vzhledem k casu jsem zamiril hledat hostel. Mesto bylo mrtve, ubytoval jsem se v asi nejdrazsim hostelu, kde jsem kdy spal, a zaroven to byl asi jeden z nejhorsich hostelu, kde jsem kdy byl - holt skoro pulnoc v temnem brazilskem meste.

Dalsi den uz jsem se do rodinky presunul. Nejdriv jsem jim ale musel zavolat. Budky jsou v Brazilii na kazdem rohu, spise jeste casteji. Ovsem na kartu. "Pani, kde se da koupit ta karta", "no, nevim, mozna tam, pak ..." "eee", "tady si je chlapce vem a pouzij", to posledni uz rikala asi jenom mozna, vrazila mi do ruky dve karty a radeji sla. At zije portugalstina. Toz jsem se o den pozdeji do rodinky dostal... Manzele a dve male deti, ve Varzea Grande. U baraku maji ovocne stromy, kde jsem byl zase mimo, protoze polovina byla zase neco uplne noveho a neznameho. Kolem baraku maji velky plot s elektrickym plutkem. Vecer jsem s Danielou vyrazil na narozeninovou party, trosku jina spolecnost, nez na jakou jsem zvykly, napriklad i s zivou hudbou. Blbe jenom bylo, ze tam nikdo nemluvil ani anglicky, ani spanelsky... Tak jsem si chvilema povidal s Danielou, pojedl, vypil x listu guaranoveho dzusu, poslouchal muziku. Ale blbe jsem si tam nepripadal, proste jsem si rekl, ze mi to je uplne jedno :-)

Hlavnim duvodem, proc jsem do Mato Grosso vyrazil, jsou kopecky. Celkem dost casu jsem stravil hledanim, kde neco takoveho v Brazilii maji a tohle bylo jedno z mist. Chapada dos Guimaraes, spise nez kopecky jde o skalni plosiny, plata, nejake mezitim vodopady... Prvni zastavka bylo "vyletni misto" Salgadeira. Vydal se dolu k vodopadkum a za chvili byl zase zpet. Uvazoval jsem co dal, nakonec jsem vyrazil na opacnou stranu, smer skaly. Rozhodl jsem se dojit k nejake skalce, ze by z ni mohl byt vyhled. Nejak jsem tam dosel, ale nahoru se opravdu nedalo, vyrazil jsem teda dale, ale zastavil mne celkem neprostupny porost. Prostupny samozrejme byl, ale mi se jim nechtelo prilis prodirat. Toz jsem se vratil a po nejake cesticce dosel pod kopec a pak taky par set metru nahoru. Super vyhlidka. Cele mi to zabralo par hodin casu a byl cas posunout se dal. Hned jel bus, ale na mistni nejslavnejsi vodopad Véu de Noiva jsem se nedostal, protoze kolem horelo a bylo zavreno. Mimo jine je nekde v teto oblasti stred Jizni Ameriky, maji tam dokonce geograficky bod "tady to je". Nevim jak to meri, ale urcite maji pravdu... V mistnim mestecka Chapada jsem puvodne zamyslel stravit noc, ale rozhodl jsem se vratit. Horelo na ruznych mistech kolem dokola, krasne to slo videt, kdyz jsem se uz za tmy vracel busem.

Dalsi den jsem stravil relaxovanim, byl vikend, zrovna meli v nedeli volby, na rozdil od nas povinne pro vsechny. Jestli jsem to spravne pochopil, bez toho napriklad nedostanete pas a dalsi drobnosti. A pry je povinne jit i do komise a stravit tam krasny den, kdyz vas k tomu vyzvou!

Fotky na picasu.