São Paulo

Celkem jsem uvažoval, jestli do São Paula vůbec jet, přece jen to bylo kus cesty, přes noc v busu a úplná zajížďka, ale nakonec jsem tam vyrazil. Hlavním důvodem se tak stalo navštívit známé, které jsem poznal v Buenos Aires. Ale díky tomu jsem okusil kulturní život São Paula, o kterém se říká, že je to jedna ze dvou kulturních metropolí Brazílie. Co mne na oné kultuře překvapilo bylo to, kolik věcí tam je zadarmo. V kulturních centrech se dá najít spousta koncertů, filmů, divadel, představení, kurzů, přednášek zadarmo. Nebo někdy za nějaký symbolický obnos (těch jsem se ale zúčastnil nestihl). A samozřejmě tam je spousta koncertů, kin, divadel za "normální až drahý" peníz. Zdarma nejsou samozřejmě věcí nové, ale například série všech Star Treků nebo série filmů Tarantina a filmů, které Tarantina inspirovaly, mi přišla dost dobrá. Škoda, že skončily před mým příjezdem.

São Paulo je ale především finanční a ekonomické centrum Brazílie a celé Latinské Ameriky. Obyvatel má skoro 12 miliónů, čímž zaujímá na světě šesté místo, celá aglomerace má miliónů skoro dvacet a místo obsazuje čtvrté-páté-šesté podle toho kdo a jak to počítá. Podle toho to taky v centru vypadá, spousta mrakodrapů, sídla bank, firem a bůhvíčehovšeho.

Samzřejmě jsem se musel jako turista navštívit i klasická místa. Staré historické centrum, kde se historické budovy krčí (nebo možná hrdě tyčí) ve stínu věžáků a mrakodrapů, s pěknou katedrálou na náměstí Sé, dalšími kostelíky a kláštery (např. nejznámější Mosteiro São Bento). Hlavní byznys třídou je Avenida Paulista, kde jsou mrakodrapy pěkně v několikakilometrové řadě, překvapily mne obrovské konstrukce stožárů na střechách některých z nich. Výletíky po městě do Parque do Ibirapuera, který je mimo jiné slavný svými budovami od Niemeyera, na Memorial de America Latina, budovy samozřejmě od Niemeyera, kde stál za to jedině Pavilhão da Criatividade plný nejrůznějších lidových výrobků z různých latinoamerických států, včetně 48 metrů čtverečních veliké maketě Jižní Ameriky, park a muzeum Ipiranga, kde zajímavější než expozice (a to jsem si dokonce koupil lístek) byla samotná budova muzea. Co mne ale dostalo nejvíce bylo, když jsem se vyvezl na jeden z mrakodrapů, budova Edifiçio do Banespa (správně edifiçio Altino Arantes), zajímavá budova ze čtyřicátých let, vysoká 160 metrů i s anténou, tak tedy, když jsem se vyvezl do asi 40. patra na vyhlídku. Asi jsem si tím mimo jiné udělal výškový barákový rekord. Když jsem vyšel na terásku, pohled mne naprosto uchvátil. Moře mrakodrapů! Týden jsem mezitím chodil a vůbec mne nenapadlo, jak to vypadá shora. Nikdy jsem nic takového neviděl! Mohli jsme tam být jenom pět minut, ale překvapilo mne to tak, že jsem našel Edifiçio Italia, kde to bylo hodinu zdarma, tak jsem tam celou tu hodinu strávil. Sice to bylo asi o malinko horší, ale pořád malinko neznamenalo nic, prostě to bylo dostatečně jiné než třeba pohled z ostravské radnice.

Malá vsuvka o místní dopravě (aby to nebylo tak krátké). V celé Brazílii (kde jsem zatím byl, mají tam místní busy a jel jsem jimi), mají stejný systém pro placení jízdného. Někde za řidičem (vzdálenosti jsou různé, vždy je tam několik sedadel pro neplatiče a taky se tam stojí fronta na placení, čili když je krátká a vejde se do busu, může se jet) sedí prodavač a otvírač, kteý ale většinou nedělá nic, protože většina lidí má magnetické karty. Možná vlastně dělá, a to že kontroluje, jestli ji lidi používají správně. Poté se člověk musí protlačit bytelným vysokým turniketem, překvapivě (a naštěstí) to jde i s velkým batohem. Aby to nebylo uplne jednoduche, v nekterych autobusech se nenastupuje prednimi, ale zadnimi dvermi. Je jedno jestli jedete tři minuty nebo hodinu a půl, cena je stejná. Vrcholem této cenové politiky pro mne bylo metro v São Paulu, kdy je stejná cena a nezáleží jestli jedete jednu stanici a nebo hodinu na druhý konec trasy. To je ještě normální, co mne ale dostalo, že na stejný lístek jsme jeli na výlet do Guararemy, a krom metra jsme jeli vlakem, pak ještě jedním vlakem, celé to trvalo dvě a půl hodiny! Do městečka jsme na závěr dojeli za půl hodiny busem, který stál více, než celé cestování předtím.

A touto malou vsuvkou to zakončím, fotky Vám ted opět žádné neukážu...