Další osmnáctihodinový přejezd do Goiania, ještě další tři hodiny a byl jsem v Goias Velho. Malé městečko, ty tři hodiny byla zajížďka z hlavní trasy, ale mělo to být historické městečko pod kopečky, dokonce zapsané na seznamu UNESCO. Když jsem tam přijel, tak jsem si říkal, kam jsem se to zase dostal a že jsem zase něčemu uvěřil. Ale pak jsem dorazil do onoho historického centra, které mne příjemně překvapilo. Vyrazil jsem na procházku ulicemi, pohoda, klídek... A druhý den po poledni jsem vyrazil zase zpět do Goiania, odtud jsem se přesunul do hlavního města Brazílie Brasílie. Pokud někomu připadá předchozí "Brazílie Brasílie" podivné, tak na vysvětlenou, je to jako "do hlavního města Slovenska Bratislavy", v češtině se stát jmenuje Brazílie (Brazilská federativní republika) a hlavní město Brasília. Tak jsem to našel na webu ministerstva zahraničí.
Trocha historie. O vybudování nového hlavního města jménem Brasília se začalo mluvit už někdy kolem roku 1822, v ústavě z roku 1891 to bylo vysloveně zmíněno. První přípravne práce začaly v roce 1954, v roce 1956 byl přijat zákon, že 21. dubna 1960 začne fungovat... a opravdu ho v ten den inaugurovali. V té době tam žilo zhruba 140000 lidí, dneska skoro dva a půl miliónu.
Brasília je město ve tvaru letadla - takhle ho navrhl urbanista Luciano Costa, který vyhrál v roce 1957 soutěž o podobu hlavního města. Ten si to musel užít asi nejvíce, kolika lidem se podařilo dostat k dispozici kus země a °tady bude město°. A povedlo se mu to, po padesáti letech jsou cesty dostatečně široké, vše funguje jak má, i když tam žije mnohem více lidí, než vůbec kdy předpokládali. Dalším jménem, ještě slavnějším, je architekt Oscar Niemeyer, který navrhl většinu nejdůležitějších a nejviditelnějších budov. Katedrála, kongres, prezidentské paláce, ministerstva... Někdy mi přišlo, že pro něj to muselo být jednoduché navrhnout zajímavou budouvu, ale nějaký bezejmenný chudák pak musel spočítat, jestli se ty výmysly vlastně dají postavit, a jak to postavit, aby nespadly. A samozřejmě po celé Brasílii oslavují tehdejšího prezidenta jménem Juscelino Kubitschek, který stavbu hlavního města prosadil a měl ji jako hlavní náplň svého prezidentství, což se mu úspěšně povedlo, a Brasília je tak vlastně hlavně jeho práce.
Tož to byla trocha faktů, aby tady bylo aspoň něco. Protože jinak můžu napsat, že jsem většinu času strávil na třídě Eixo Monumental, kde je většina důležitých budov. Byl jsem na prohlídce v Kongresu (v jedné z komor mají 513 členů a asi o sto méně míst k sezení, za posledních 50 let prostě přibylo poslanců), paláci ministerstva zahraničí, katedrále, Santuario Don Bosco (kostel, netradiční, ostatně možná jako vše v Brasílii, čtvercový, na všech stranách okna s modrými mozaikami, krása, klid, pohoda, kterou narušíl pouze zájezd důchodců), justičním paláci (proč si v kanceláři na ministerstvu spravedlnosti nehledat věci na internetu), národním muzeu (což není muzeum, ale spíš výstavní síň), národním divadle (zvenku vypadá trochu jako lezecká stěna), na vyhlídce na televizní věži, na Náměstí Tří mocí (Praça do Tres Poderes, na jedné straně prezidentský palác Palácio do Planalto, na druhé kongres, na třetí nejvyšší soud, to byly ty tři moci, na straně čtvrté obrovský stožár s vlajkou a na páté, to je pod zemí, model města, aby každý viděl, že Costovo Plano piloto je opravdu letadlo), extravagantní most Ponte JK, atd atd. Nějak mi to celé sedlo a město se mi líbilo. Nevím, jestli je dobré na žití (většina místních se tváří, že tady přišli jenom kvůli práci, ale na druhé straně se jim tam moc líbí), ale na návštěvu dobré je. I když jsem potkal lidí, kteří měli názor naprosto opačný...
Nafotil jsem jedny z nejlepších fotek v dějinách města, ale díky kombinaci technických problémů a mé schopnosti ztrácet a zapomínat jsem o fotky (z pěkného kusu Brazílie) přišel :-(
před 4 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat