Po dvou dnech odpocinku jsme se z Puerto Natales v Chile presunuli do El Chaltenu v Argentine. To je dalsi skoro povinne misto k navstiveni (k tomu je potreba rict, ze opravdu nejvetsi hyperturistickou atrakci Patagonie hrdinne vynechavame - ledovec Perito Moreno:-) Ubytovavame se v trosku blaznivem kempiku kousek od terminalu, na takovych hrbolech si muzete dovolit udelat kemp opravdu jenom v takovych turistickych mistech.
Po ranu vyrazime na tridenni trecik. Nad nami se tyci skalni steny, nejznamejsi "kopecky" jsou lezecke vyzvy Cerro Torres a Fitz Roy. Takze my tentokrate delame to, co prakticky vsichni - divame se na ne zespoda. Prvni den se podivame na Cerro Torre a jeste se v pohode presuneme pod Fitz Roy. Nahoru na vyhlidku nejdu, to si opet nechavam na rano. Vyrazim na
podvecerni prochazku k Lagune Sucia pod stenou Fitz Roye, misto toho lovim po lese mistni datly. Kdyz uz odleti nekam do daleka, na stezku se nevracim a vyrazim po skalkach vzhuru, tentokrat lovit pumu. Ale tu neulovim, z lesa vylezu vysoko nad lagunou, takze ucinim zadost i puvodnimu cili.
Na vyhlidku pod Fitz Roy to je skoro hodinu, ale z nejakeho duvodu tady staci vychazet temer o hodinu pozdeji nez na vychod slunce na Paine. Tentokrat to vyjde a vidime ony cervene skaly z pohlednic. Dalsi zastavkou je Laguna Piedras Blancas, kde se mi libi. Male jezirko, do nej padajici ledovec. V jezere plavou kusy ledu, ktere se shromazduji pred vytokem - fuci vichr i na tom rybniku jsou pekne vlny a bavi mne pozorovat
souboj vichru, vln, vody, dna, gravitace, kteri si hraji s ledovymi krami. Ty taji doslova pred ocima... Odpoledne koncime v kempiku Piedra del Fraile (neco jako Mnichuv kamen). Prestoze v parku, je to na soukromem pozemku. Za kemp si vyberou celkem nekrestanske penize, ale pry mame v cene prochazky po okoli. Ja si uz ale zadnou nedelam, protoze si na chvili lehnu do stanu... a probudim se vecer.
Rano je vitr, destik, slunce, konstatni z toho je pouze ten vitr. Lezeme pod Cerro Electrico, Fitz Roy tak vidime z druhe strany nez vetsina lidi. Pravda, trasa popsana v Lonely Planet je podivna, nikdo ji nezna, nikdo tam nechodi, a taky se asi neni co divit. Kdyz mi v prudkem svahu v suti vypadavaji pod nohama sutry velikosti cloveka, cimz vznikaji pekne lavinky, rikam si, ze tady nas autor snad neposilal. Ale vylet je to pekny a jeste odpoledne se rozhodujeme vratit zpet do Chaltenu. Coz se nam uspesne podari, diky projizdejicimu taxiku i docela brzo. Cimz zakoncujeme nas prvni pekny trecik a je cas se psychicky chystat na dalsi, kam vyrazime hned dalsi den.
Po dvou dnech odpocinku jsme se z Puerto Natales v Chile presunuli do El Chaltenu v Argentine. To je dalsi skoro povinne misto k navstiveni (k tomu je potreba rict, ze opravdu nejvetsi hyperturistickou atrakci Patagonie hrdinne vynechavame - ledovec Perito Moreno:-) Ubytovavame se v trosku blaznivem kempiku kousek od terminalu, na takovych hrbolech si muzete dovolit udelat kemp opravdu jenom v takovych turistickych mistech.
Po ranu vyrazime na tridenni trecik. Nad nami se tyci skalni steny, nejznamejsi "kopecky" jsou lezecke vyzvy Cerro Torres a Fitz Roy. Takze my tentokrate delame to, co prakticky vsichni - divame se na ne zespoda. Prvni den se podivame na Cerro Torre a jeste se v pohode presuneme pod Fitz Roy. Nahoru na vyhlidku nejdu, to si opet nechavam na rano. Vyrazim na 
podvecerni prochazku k Lagune Sucia pod stenou Fitz Roye, misto toho lovim po lese mistni datly. Kdyz uz odleti nekam do daleka, na stezku se nevracim a vyrazim po skalkach vzhuru, tentokrat lovit pumu. Ale tu neulovim, z lesa vylezu vysoko nad lagunou, takze ucinim zadost i puvodnimu cili.
Na vyhlidku pod Fitz Roy to je skoro hodinu, ale z nejakeho duvodu tady staci vychazet temer o hodinu pozdeji nez na vychod slunce na Paine. Tentokrat to vyjde a vidime ony cervene skaly z pohlednic. Dalsi zastavkou je Laguna Piedras Blancas, kde se mi libi. Male jezirko, do nej padajici ledovec. V jezere plavou kusy ledu, ktere se shromazduji pred vytokem - fuci vichr i na tom rybniku jsou pekne vlny a bavi mne pozorovat 
souboj vichru, vln, vody, dna, gravitace, kteri si hraji s ledovymi krami. Ty taji doslova pred ocima... Odpoledne koncime v kempiku Piedra del Fraile (neco jako Mnichuv kamen). Prestoze v parku, je to na soukromem pozemku. Za kemp si vyberou celkem nekrestanske penize, ale pry mame v cene prochazky po okoli. Ja si uz ale zadnou nedelam, protoze si na chvili lehnu do stanu... a probudim se vecer.
Rano je vitr, destik, slunce, konstatni z toho je pouze ten vitr. Lezeme pod Cerro Electrico, Fitz Roy tak vidime z druhe strany nez vetsina lidi. Pravda, trasa popsana v Lonely Planet je podivna, nikdo ji nezna, nikdo tam nechodi, a taky se asi neni co divit. Kdyz mi v prudkem svahu v suti vypadavaji pod nohama sutry velikosti cloveka, cimz vznikaji pekne lavinky, rikam si, ze tady nas autor snad neposilal. Ale vylet je to pekny a jeste odpoledne se rozhodujeme vratit zpet do Chaltenu. Coz se nam uspesne podari, diky projizdejicimu taxiku i docela brzo. Cimz zakoncujeme nas prvni pekny trecik a je cas se psychicky chystat na dalsi, kam vyrazime hned dalsi den.
Žádné komentáře:
Okomentovat