o tom, v jak odlehlých končinách jsme se ocitli, svědčí to, že i to, že jsme tam dojeli po nezpevněné cestě. A to jsou místní velice rádi, před nějakými dvaceti lety žádná cesta nebyla a dalo se tam dostat pouze po moři. Z Chochama to máme ještě pár kilometrů po cestě, a pak po stezce. Jednoduché, bez komplikací... kdyby se ale po týdnu dešťů pěšina nezměnila v pěkně bahnitou stezku, aspoň to je něčím zajímavější. Náš cíl je La Junta, překvapuje nás krásná louka, která slouží jako kemp a kde taky nakonec končíme. Kolem se tyčí skalní stěny, prý chilské Yosemity, jo, kdybyste někdo neměli kde lozit, tak tady to má budoucnost:-) Další den ráno se zase otočíme a jdeme zpět...Pozdě odpoledne jsme zpátky v Puerto Montt. Jsme tady už potřetí, přestože to není dvakrát zajímavé místo, Míla od Venezuely tvrdí, že do něj musíme. Tak mu to vychází. Stále si tady zpívá písničku od Dobeše Puerto Montt, kdo ji nezná a chce znát, možná si ji stáhne tady. A jako ve správném námořním přístavu večer vyrážíme do námořnických hospod. Je to zajímavé, dějí se věci, holky musíme od stolu odhánět:-)
Když se slušně, brzy a v pohodě vrátíme na pokoj, máme vylomenou kladku... Někdo nás navštívil, zkušeně si vzal foťáky, kameru, včetně nabíječek a baterek. A co nejhoršího, mé sluneční dioptrické brýle, tady nenahraditelné. A Mílovy odznáčky... Pro forma jsme tentokrát zavolali policii, přijeli, udělali pár fotek, popsali list papíru, řekli, že dále budeme komunikovat po internetu... formalita:-(
Žádné komentáře:
Okomentovat