Po vice nez tricetihodinovem presunu jsem skoncil v plazovem letovisku Mancora. Chtel jsem dojet az do Guayaquilu v Ekvadoru, ale bylo to nejak dale, nez jsem predpokladal a nenasel jsem rozumne spojeni, tak jsem zustal s Timem a Lenou v Mancore. Drobny problemek nastal, kdyz jsme dojeli a vyrazili do hostelu, ze Tim a Lena vyrazili kazdy jinam. Tim do
hostelu Loki, ze ma chut zaparit, Lena ze do Loki ne, ze chce klid. Ja jsem nevedel, co se deje, a protoze s Timem jsem byl na ceste uz tak dlouho, sel jsem s nim. Vubec se nedivim, ze tam Lena nechtela, Loki mi trochu vyrazilo dech… nejdriv jsem si myslel, ze to co vidim, je nejaky komplex vedle, ale ne. Tripatrovy „hostel“, bazen, lehatka se slunicimi se beachboys a beachgirls. No budiz. Ale zaparili jsme dobre, kdyz to byla nase posledni noc. Ja si sel pred pulnoci na chvilku lehnout a probudil se po seste rano. Vyrazil jsem na plaz, ktera byla skoro prazdna a prijemne jsem se prosel a nakonec i vykoupal. Slunko jeste nepralo, tak to byla prijemna prochazka. Pres den uz clovek jenom mohl lezet ve stinu. Vecer jsme se s Timem poctvrte, tentokrat definitivne, rozloucili. Autobus mi jel 23:30, resp. mel jet, odjeli jsme v jednu po pulnoci. V noci jsme uspesne prekrocili hranice Peru–Ekvador a rano po devate jsme byli v Guyaquilu. Guayaquil
Guayaquil je nejvetsi ekvadorske mesto, ziji tam nejake dva miliony lidi. Nic tak obzvlast zajimaveho tam neni, nicmene jsem tam stravil prijemny den. Po zdrimnuti jsem odpoledne dosel na nabrezi s nazvem Malecon 2000, kde jsem prakticky stravil cely zbytek dne. Nejspis k roku 2000
to cele zrekonstruovali, nebo spise postavili. Je to smichanina pamatniku, obchodu, parciku a nevim ceho jeste. Vsude plno policie nebo nejakych hlidaci, az do pulnoci tam je bezpecne — a pak to zavrou. Stejne tak i kopecek nad tim, opravene baracky, schody, restaurace, muzejka, vse pro turisty. Ale pekne. Nahore kostelik a majak, dobra vyhlidka. Sel jsem tam na zapad slunce, ten nebyl, ale rozsvecujici se mesto stalo za to. Jinak mne prekvapilo mnozstvi skodovek v ulicich, asi jich tam zase tak moc nebylo, ale vzhedem k tomu, ze jsem vice nez rok zadnou nevidel, jich tam byla spousta. Jeden den mi stacil, jednoduse mne to tahlo dale ci spis zpatky — do Salasaky.
Žádné komentáře:
Okomentovat