Guyana

Po prepluti dalsi reky jsem se ocitl v dalsi Guyane. Tentokrat britske. Pro vysvetlenou, proc porad Guyany, cela tato cast jihoamerickeho kontinentu se oznacuje jako Guyana, coz pry znamena Zeme mnoha vod. Rozklada se na uzemi peti statu, z nich kazdy mluvi jinou reci (na coz v Jizni Americe nikdo neni zvykly). Cast ve Venezuele spanelsky, cast v Brazilii portugalsky. A mezitim ony tri staty s francouzstinou, holandstinou a anglictinou. Ony tri na jihoamericke pomery male staty s minimem lidi, souhrne oznacovane jako Guyany, taky nekteri do Jizni Ameriky ani nepocitaji. Nekolikrat jsem v Brazilii slysel „tam ty male statecky, kde se mluvi divnymi recmi“. A to ti lidi vubec netusi, kolika jazyky se tam vlastne normalne mluvi.

Oficialni nazev teto Guyany je Kooperativni republika Guyana, co to znamena necht si kazdy vylozi sam. Vypada to tam opravdu vice jako v Karibiku nez v Jizni Americe. Nejvice tam je Indu, pak cernochu, pestuji tam hlavne cukrovou trtinu, mluvi tam anglicky… Vyhlaseni jsou take panenskymi pralesy, bohuzel i horeckou dengue a malarii.

V hlavnim meste Georgetownu jsem stravil dva dny. Po Paramaribu je to dalsi drevena metropole s dalsim nejvetsim drevenym kostelem na svete. Taky zde se vyskytuje pod hladinou more, taky zde se jezdi vlevo. Taky zde by meli radi historicke centrum zapsano na seznamu svetoveho kulturniho dedictvi UNESCO (ale nemaji). Zije tam asi dve ste padesat tisic lidi, coz je tretina vseho obyvatelstva. Krom nejvetsiho kostela tam maji nekolik dalsich peknych vystavnych staveb. Je to ale zeme chuda a podle toho to v centru, celem Georgetownu a cele Guyane vypada. Taky se o ni povida, ze je nebezpecna, pro turisty verim, ale dle meho nazoru na Brazilii nema. Ani mrize v oknech, ani elektricke ploty tam nemaji. Bez vahani jsem navstivil i mistni muzejko (ono to vlastne mozna bylo i muzeum narodni), se smesici vsecho mozneho. Bez vahani proto, ze bylo zadarmo, tak proc bych tam nesel:-)

Co mne v celem Georgetownu pobavilo nejvice byly reklamy v mistni televizi. V lepsim pripade uzasne amaterske video, obcas pouze fotka s namluvenym slovem!

Uvazoval jsem vyrazit pralesa, ale nakonec jsem se rozhodl pokracovat dale. Jak uz jsem zminoval, toho vedra jsem mel plne zuby a tesil jsem se na neco jineho. I zamiril jsem zpet do Brazilie, z Georgetownu to je hodne hodinova cesta vedouci vetsinou pralesem. Proto ani nema smysl psat kolikahodinova cesta to je. My jeli hodin asi osmnact.

Vecer jsem se nalozil do starsiho bytelneho busu a presne ve 20:00, dle planu, jsme vyrazili. Co uz v planu predpokladam nebylo, byl fakt, ze ve 20:10 nam upadl vetrak. V 00:55 jsme s cerstve opravenym busem pokracovali dale v ceste. Noc jsem uspesne prospal, a kdyz jsem se probudil, projizdeli jsme pralesem. Tim jsem uz projizdel nekolikrat, ale bylo to jine. Nejeli jsme v naproste rovine, to znamena stale rovne, ale tu a tam v minikopeccich po kroutici se ceste. Hlavne ale les zacinal hned vedle uzke cesty, nekdy stacilo doslova vytahnout ruku z  okna a sahnout si. Zaverecnou cas lesa jsme uz ale zase jeli po rovine, a pak najednou les skoncil a poslednich par hodin jsme vyjeli na savany. Jiny svet. Rovne plane, z toho obcas kopecky. Super. A tim muj pobyt v Guyanach skoncil. Vysadili mne na celnici, a za chvili jsem byl taxikem na druhe celnici, zpatky v Brazilii. Dalsim taxikem rychle na posledni bus, ktery jsme stihli zrovna kdyz odjizdel a za necele tri hodiny jsem byl v Boa Viste, hlavnim meste statu Roraima.

Par fotek zde na picasu.