Rio de Janeiro znamená v překladu Lednová řeka a zajímavé na tom je, že žádná řeka tohoto jména neexistuje. Byl to prostě omyl, spletli si tady mořský záliv s řekou... Rio má nějakých sedm miliónů obyvatel a aglomerace patnáct. Samotný pojem město v případě těchto obrovských měst ztrácí smysl, například já jsem přímo ve městě Rio nebydlel a v centru jsem byl rychleji, než z některých částí Ria.Pobyl jsme tam skoro týden a měl bych tam co dělat ještě déle. Třeba mi vůbec nezbyl čas na ležení na plážích:-) Více času než u pláží jsem strávil v kopečcích nad Riem.
První den jsem do Ria dorazil odpoledne a stihl jsem si projít trochu centrum. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že prazvláštní betonová budova je katedrála, samozřejmě od Niemayera, on si prostě liboval v betonu. Ale mají tam i pěkné kostelíky standardního vzhledu.
Druhý den opět do centra a na kopeček Corcovado, odkud na město a na celý svět vzhlíží socha
Krista Vykupitele (Cristo Redendor). Prý jeden z nových divů světa. Pohled odtud je opravdu pěkný, jenom je tam asi vždycky o pár set lidí více než by bylo pěkné. Navštivil jsem tímto největší sochu Krista na světě, teď ji ale tento titul vzali bratři Poláci, no kdo chce být u největšího Krista to má teď aspoň od nás blíž. Ale nevěřím, že polský Kristus má tak krásný výhled na svět... K večeru jsem se přesunul k moři, na pláže Leblon a Ipanema, které jsem si pěkně prošel, na závěr si sedl s pivkem na pláž, díval se na západ slunce nad skalami, mořem a nějakou favelou.Den třetí jsem vyrazil do národního parku Floresta de Tijuca. Ten je přímo v Riu a jsou to
ty kopečky nad Riem... i Cordovado a Kristus jsou vlastně v tomto národním parku. Cesta tam mi trvala poměrně dlouhou, busem, busem, metrem a busem. Až tam pojedu podruhé, budu vědět, že stačí jet busem a busem, na poslední bus jsem totiž mohl přesednout z prvního a ušetřit si tak možná hodinu času. V informačním centru jsem investoval do mapky, vymyslel okruh a vyrazil. Prakticky bez lidí (skupinku jsem potkal až na konci při návratu), netradiční vyhlídky na Rio, kopečky, skalky... Co více si přát :-) Večer jsem dorazil na asi nejslavnější místní pláž Copacabana, ale koupat jsem se nekoupal...Den čtvrtý jsem se potuloval nazdařbůh centrem, procházel místní kostely, navštívil místní výstavu o islámu (sice mne napadlo, proč nejsem v nějakém indiánském muzeu, ale aspon jsem
si zavzpomínal na cesty po Blízkem Východě:-) a v podvečer vyjel lanovkou na další ikonu Ria, Pão de Açúcar (Cukrová homole). Chvíli jsem uvažoval, jestli je lepší pohled z Krista nebo odtud, hlasoval jsem pro Krista, ale pak přišel západ slunce, který byl více než pěkný... Slunce zapadalo za kopečky, na jednom z nich stál i Kristus, nádherný pohled, ještě lepší by ale byl, kdyby se za Kristem nevyskytoval les stožárů... Pak jsem se přesunul do Lapa, známé to bohémské čtvrti. Náhodou jsem se o ní už bavil v São Paulu, kde mi říkali, že to pro mne ve dne moc bezpečné není... tak jsem tam raději strávil celou noc. Po troše problémů jsem se sešel s lidmi, se kterými jsem se seznámil v Buenos Aires, ti mi řekli, že tam 
jsou až do rána, protože v noci není bezpečné odcházet. Tak jsem tam nakonec zůstal taky. Byla to taková místní Stodolní, jenom více venku. Pátek, davy lidí, zavřené ulice, desítky a desítky stánků s překvapivě levnými věcmi. Počasí tady prostě přeje tomu sedět na chodníku a kecat. Nějakým zázrakem jsme dostali lístky do jakéhosi klubu s živou brazilskou muzikou, která bohužel skončila hloupě brzo... Příjemný den a noc!
Šestý den jsem vyrazil do čtrti Barra de Tijuca, hlavním důvodem bylo vylézt na místní skalku Pedra de Gávea. Hodinku a něco nahoru, pohled zhora na pláže a všechno dole a necelou hodinku dolů. Večeře (to je pivo a buchta) na pláži... na to jsou ty pláže dobré!A tím jsem svůj pobyt v Riu zakončil. Sedmý den jsem se sbalil a vyrazil zase dále...
Vice fotek na picasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat