Teresópolis & okoli

Teresópolis je mesto kousek od Rio de Janeiro, neco pres hodinu busem. Je o tisic metru vyse a nad nim jsou jeste o vice nez tisic metru vyssi kopecky. A to byl duvod, proc jsem tam dorazil. Ubytovani jsem si nasel prijemne, v prvni chvili jsem si sice rikal, kam jsem to zase vlezl, co za marihuanove doupe to je, ale ukazalo se to byt velice klidnym a pohodovym mistem. Takze se nejak stalo, ze jsem si tam udelal zakladnu, odkud jsem vyrazel do hor a mest po okoli. Kdo by totiz ocekaval, ze ve slunne Brazilii, kam se vsichni jezdi valet na plaze, neprsi, omyl. Tady prselo skoro

U krbu

kazdy den. A nejenom tady, kdyz lidi prijizdejici z Ria licili, jak tam prsi a napriklad jak byli na Kristu a videli sem tam jeho obrys, ani jsem tomu skoro neveril. Parkrat jsem byl rad, ze jsme udelali ohen v krbu, sice jsme tam s Angelem a Klarou z Nemecka vedli reci, ze to je sice hodne prijemne, ale spis jako na chate v Alpach nez ve „slunne” Brazilii.

Stihl jsem tam poznat celkem dost lidi, jednak „projizdejicich”, hlavne mistnich. Skoro jsem se stal soucasti mistni galery… Parkrat jsme byli na sambe,  vyrazeli jsme v jedenact vecer. Par lidicek v baru, kolem stolu sedeli chlapici, hrali a zpivali, kolem stali dalsi a zpivali. Krasa.

Pohoda na zahrade

Po pulnoci se to tam zacalo plnit, tak se bohuzel stahli do rohu, zapojili aparaturu, tim to cele dostali o uroven niz… no ale porad to byly dobre noci. Pak jsme se treba rano vraceli osm lidi v brouku… vzpomnel jsem si na stare casy na Kozlove a na Parezovu starou oktavku pro jedenact lidi (pro znale:-)… Parkrat jsme meli vecery s kytarami (a dalsimi bubnujicimi, chrasticimi atd. drobnostmi, neco pro mne:-) Proste pohoda a klidek. Jednou jsme byli na nejakem predstaveni divadelniho festivalu - jaksi jsme trefili predstveni pro deti. Konejseni, ze tomu aspon budeme rozumet, vzalo za sve, kdyz herci v ramci svych roli klaunu sislali…

Muj posledni vikend byl veliky vecirek, par dnu jsem tam zustaval jenom kvuli neho. Pozvanky byly odesilany na 22:00, ty zacatky tady jsou strasne. My domaci ale pro jistotu pomalu zacali uz brzy odpoledne… nevim jestli nastesti nebo nanestesti. Parba to byla fakt velika, seslo se tam pres padesat

Muj vlastni vytvor

lidi. Pri te prilezitosti jsem delal gulas, byl naprosto vyborny, to je muj skromny nazor, navic vsichni, co ho jedli (to je ti, s kterymi jsem tam travil nejaky cas), se tvarili, ze je vyborny – a vsichni se snad nepretvarovali:-) No a protoze ke gulasi je nejlepsi chleba, pekl jsem k nemu i chleba.

To par nahodilych utrzku, co mne zrovna napadlo, ted par slov o dalsich mistech…

Serra dos Orgãos
Hlavnim duvodem pro navstevu Teresópolis bylo pohoricko Serra dos Orgãos, kdo by tam ale chodil, kdyz prsi. Mohl jsem ale par dni cekat, a pak jsem vyrazil, o tom jsem ale psal zde.

Petrópolis

Petrópolis, cisarsky palac

Mesto na opacne strane hor. Celkem vyletni misto z Ria, za svou slavu vdeci brazilskemu cisari, ktery si tam udelal letni rezidenci a cast roku tam uradoval. V Riu mu proste bylo prilis horko. Ve meste tak je jeho cisarsky palac (do Prazskeho hradu to ale ma hodne daleko) plus x dalsich, ale celkove nic moc. Zvlaste kdyz prsi. Jinak jsem byl prekvapen tim, ze existovalo v Brazilii meli cisare, a dokonce, ze par let pred tim v Riu sidlil par let cely portugalsky kralovsky dvur.

Novo Friburgo

Peceme picu

Dalsi mesto, necele dve hodiny busem, kam jsme vyrazili na tridenni vylet. Bylo 24. listopadu a octli jsme se v brutalne vanocne vyzdobene vile… Samotna vila byla nadherna, dva ucitele na duchodu, pak ze se ucitele maji spatne. Uz dlouhou jsem nemel tak dobrou pizu, udelanou pekne v peci na dreve… Taky jsem si tady zazil sve prvni promitani fotek z Jizni Ameriky, se snahou neco rikat v portugalstine. Jeste ze Vera (Nemka) byla schopna v nouzi prekladat z me „portugalstiny”

Sedici pes

do portugalstiny. Jinak prijemny vylet po okoli, po mistnich zajimavostech a vyhlidkach, meli jsme to i s ridicem a pruvodcem, posledni den jsme pro zmenu navstivili parcik Cão Sentado (Sedici pes), kde hlavni atrakci je skala ve tvaru sediciho psa. A fakt to tentokrat nebyl vytvor bujne fantazie.
Fotky odtud jako vzdy.

Kopce, skaly, vyhlidky
Okolo Teresópolis jsou kopecky a skalky... zvlaste jedna z nich mne lakala. Escalavrado,

Escalavrado

pry se tam da vylezt bez velkeho lezeni. Kdyz jednou druhy den svitilo slunci, vyrazil jsem to prozkoumat, v knizce psali o nejakem nejtezsim miste kousek po zacatku. Bud jsem sel nekde spatne, ale spis jsem k tomu mistu vubec nedosel, po takove prudke vysoke skale jsem uz dlouho nelezl. Nejdriv mi ty skoby prisly zajimave, ke konci uz odstrasujici. Nakonec jsem to vzdal, mel jsem celkem strach z navratu. Ten byl ale celkem bez problemu. Mozna by to bylo lepsi, kdyby … kdyby skala byla uplne sucha … kdyby jsem si vzal lezecky … kdyby nebyla pode mnou takova dira … kdyby mne nekdo jistil … proste aspon neco z toho. A dalsi den zacalo zase prset, tim to bylo pase. Nekdy priste…

Valka v Riu
Teresópolis je kousek od Ria, hodinku cesty, hodne lidi se tam prestehovalo z Ria za klidem, hodne lidi ma v Riu rodiny… Takze se tam celkem intenzivne prozivala Valka v Riu, i kdyz krom vice policejnich kontrol se nic nedelo. Poucen prechozimi prirodnimi katastrofami jsem hned psal domu, ze jsem v poradku… nicmene, jak jsem se pak dival na net, podle nasich zprav se nic zvlastniho nedelo. Takze pokud nekomu pojem Valka v Riu nic nepripomina, tak to nebylo jen nejake strileni ve favelach, na ktere jsou vsichni vicemene zvykli, ale boje, do kterych byla nasazena i armada, kdy se nasili, horici auta a autobusy rozsirily do celeho Ria. Coz melo za opacny dusledek nez „autori” nejspis zamysleli, a to ten, ze policie mela o to vetsi podporu. A tak to po par dnech dobre dopadlo…

A to by asi stacilo… vice fotek jako vzdy podruhe.