Konecne vyrazime na lehky tridenni testovaci vylet. Taxikem dojedeme az na konec rozmlacene
cesty, do udoli Quilcayhuanca, kde nic jineho nejezdi, nic tam neni, krom obrovske brany. V aute mne napada, jestli mame dost penez, abychom zaplatili vstup do parku, kdyby tam nekdo vybiral. Pri prijezdu se Milovi nelibi jakysi clovek a ma pravdu, protoze ten za chvili vytahuje formulare. Ne ze by nam vadilo, ze mame zaplatit, stejne zde stravime jeste nejakou dobu a porad bychom se tomu nevyhybali, jenom jaksi nahodou s sebou nemame dost penez. Vysypavame kapsy a nakonec uspesne davame dohromady onech 130 solu (asi 900 Kc) za mesicni vstupne. Zbyva nam 70 centimu a jak pojedeme zpatky radeji neresime.Zaciname v 3800 m.n.m. a hned za branou nas pobavi rozcestnik, kde si muzeme
vybrat, na kterou peti ci sestitisicovku dneska pujdeme. Jsme ale prizemnejsi a jdeme udolim. Krasnym udolim, s pasoucima se kravami, osly nebo aspon koniky. Mila sni o tom, ze do tohoto osliho raje jsme meli dovest naseho señora Negra. Cesticka je prijemne upravovana, zarazi mne, ze obcas potkame mistnaky jdoucim naproti nam. Kde se tam berou, kdyz tam nic neni? Nakonec se jedne pani zeptam, pani mi to vysvetli, ale ja ji nerozumim vubec nic. Odpoledne dochazime k jezeru, co nas prekvapi je, ze se objevime asi 130 metru nad jezerem. Z nasi mapy se snazime vycist, ktere jezero to je a rozhodujeme se pro Laguna Tullparaju (Tullpacocha). 
Mapky mame dve a obe jsou exkluzivni. Jedna z informacniho centra nakreslena rukou, druha pekne barevna v meritku, kde se cely nas trek vejde do oblasti 2x4 centimetry. Nad jezerem se tyci Nevado Tullparaju (5787m) s ledovcem, ze ktereho tece spousta vodopadu, my sedime a pozorujeme laviny padajici do jezera. Vlastne nevim, jestli se tomu spravne rika laviny, ale proste odpadavajici ledovec. Vzdycky se ozve hukot a nekde se na chvili objevi novy mohutny "vodopad". Krasa. Vecer zvladame i ohynek, nad nami je plno hvezd. Co mne prekvapuje, ze laviny z tajiciho ledovce neskonci se zapadlym sluncem, ale padaji celou noc.Den druhy
Dnes zaciname v 4400 a ceka nas prechod pres sedlo Huapi. Prvnim postupnym cilem je Laguna Cuchillacocha (4600). Za chvili jdeme kazdy svou cestickou, mam ji krasnejsi, barvitejsi a slozitejsi, takze na mne Mila asi tri ctvrte hodiny ceka. Pokracujeme dale, cesticka mizi hned, za chvili mizi trava a lezeme nahoru suti a skalami, ktera pekne klouze (jednou jsem si pekne a neprijmne sjel). Zase kazdy nekudy jinudy. Do sedla dochazime spolecne, posledni usek nastesti po cesticce vyznacene muziky, jinak bychom se i tam pekne drbali suti a kamenim. Jenom tak mimochodem jsme se ocitli v 5090 metrech. Navrhuji vyjit si na nektery brdek nad sedlem, ale Mila prohlasi, ze jsou skarede, ma pravdu, tak tam nejdeme. (Z toho je videt, ze nejsme zadni ubozi sportovci a horolezci, kteri se pouze honi za vyskovymi a jinymi rekordy, ale ze jsme taky esteti:-)
Rozhodujeme se nespat v dalsim udoli u dalsiho jezirka, ale spojit to rovnou s nasim tretim dnem. Ze sedla jdeme, klouzeme, skaceme, slizame prudce 700 metru dolu, tak prudce, ze jsem porad cekal, kdy se objevi nejaka skala a ja se budu vracet. A pisu "ja", protoze pro zmenu
si kazdy vybirame jiny zleb. Nasleduje pozvolny sestup udolim Cojup, nad nim se tyci zalednene sestitisicovky, no krasa. Trochu nas zarazi pomysleni, ze az se tam za par let vratime, tak uz tam pravdepodobne zadne bile hory nebudou, z krasnych jezer pod nimi budou tak kaluze... Cesticka je prijemna, co je neprijemne, je pekouci slunko a brutalni vedro. Pred chvili jsme prechazeli pres snih a dole nas zerou ovadi. K veceru se dostavame na cestu, vidime odjizdejici posledni kolektivo, Mila se jeste snazi domluvit odvoz u projizdejiciho auta (projizdi na opacnou stranu), ale nakonec uspesne prespavame na vesnici Llupa. Za coz jsem rad, cestou jsem prisel na to, ze to ma spoustu vyhod, napriklad ze muzeme v sedm pozorovat hvezdy a v osm spat.Den treti
Zbyva nam jenom dojet par kilaku dolu do Huarazu. Jezdi toho ale mene, nez jsme ocekavali, tak asi hodinu a pul slapeme dolu. Nakonec jedeme, nas problem, ze jsme bez penez ridic asi nechape, zertuje, ze muzeme platit dolary, kdyz mu pak na konci davame dolar, tak nechape... Nakonec odjizdi, sice jsme ho preplatili, ale nevim, co s tim dolarem bude delat.
Jsme v Huarazu a muzeme se chystat na delsi, tentokrate opravdu poradny trek.
Žádné komentáře:
Okomentovat