Kolumbie

Opustil jsem Ekvador a po dvou letech se opet octl v Kolumbii. Prespal jsem v hranicnim meste Ipiales a rano se presunul do Popayanu. Rano se presunul... fakticky rano jsem zacal a v pozdnim odpoledni jsem byl v Popayanu. V tak malem a nepohodlnem minibusu jsem uz dlouho nejel, mista pro nohy bylo jako pro deti, a to tak cinske. Na terminalu jsem uvazoval, jestli zustat na noc v Popayanu, coz je pekne historicke mesto, kde se mi kdysi libilo, a nebo pokracovat do dve hodiny vzdaleneho Cali, kde jsem nebyl a do ktereho vsichni jezdi, jak mi vsichni rekli, kvuli salsy a nejkrasnejsich holek. Takze jsem zustal v Popayanu. A dalsi den brzo rano zase skorocelodenni presun do Salenta, mestecka pod horami, kde jsem mel v planu vyrazit do onech hor, navstivit rodinku na ztracene farmicce...

Ipiales

Los Nevados
Prvni den se mi jaksi nepovedlo po ranu vyrazit, dosla mi baterie v hodinkach, tak jsem vesele spal. Dalsi den uz jsem se nechal vzbudit, dojel do Cocory a vyrazil vzhuru. Jako zkuseny vysokohorsky turista jsem vedel, ze budu potrebovat gumaky, ty jsem si pujcil v hostelu a mohl jsem si vesele vykracovat. Odpoledne jsem dorazil nahoru, na fince nikdo nebyl, tak jsem cekal... predpokladal jsem, ze nekdo dorazit musi, kdyz tam jsou zvirata. Takze co se tam zmenilo... hlavne a predevsim majitel, takze tam nebyla rodinka, ale chlapik. Sam. Zena mu zrovna nekde rodila ve vesnici dole a daleko, kdyz ji jede navstivit, potrebuje na to asi dvacet hodin, na cestu tam. Pry az bude mit maly tak dva mesice, vezme je nahoru, at si zvyka...

V kuchyni

Druhy den poprchavalo, tak jsem se priucil, jak delat syr a podobne uzitecne veci. Na prochazku jsem vyrazil odpoledne, „objevil“ jsem krasne udoli... a skoro jsem nezmokl. A dalsi den zpatky dolu. Jeste nahore na paramu jsem potkal hasice, kteri tam hledali jakehosi mladika, ztratil se pred desiti dny, takze hledali tak jeho telo. Zpatky v Cocore jsem byl prekvapen, kolik tam bylo lidi. A v Salentu jsem byl v soku. Byla zrovna nedele a v pondeli bylo volno (svatek byl ve stredu, ale volno v pondeli!) a Salento je holt vyletni misto. I v mem hostalu bylo plno, nastesti jsem nasel misto kousek vedle a za stejnou cenu. Vecer jsem stravil na namesti s prodavaci, u stanku s krasnymi nahrdelniky (nebo jak se rika takovym tem vecem na krk), popijel pivo a skoro prodaval...

To je ta spravna vysokohorska turistika

Medelín
A dalsi den presun do Medellinu. To bylo zase x hodin v minibuse, cely svet se vracel z prodlouzeneho vikendu, sileny a tim pomaly provoz, vedro... byl jsem rad, ze jsem vecer byl tam. Medellin si jeste pamatuji ze zprav, kdysi davno pred lety, jako mesto drogovych valek, vybuchu atd. A ted tam chodi policie bez samopalu. Je pravda, ze tam jsou ctvrti, kde jsem nevkrocil, ale takove jsou vsude.

V Medellinu a okoli se mi libilo. Jako vzdy ve mestech, kdyz se narazi na dobre lidi, je skoro jedno, kde to je. A tady jsou kolem navic kopecky :-). Vlastne Medellin uz je na svazich tech kopecku. Medellinane jsou hrdi na sve mesto a na sve metro, ktere nemaji ani v Bogote. Jenom jsem musel na internetu najit, co to je vlastne metro. Pro mne to vzdycky bylo neco jako „podzemni draha“ a tady to zase byla nadzemni. Nejlepsi ale bylo, ze jako soucast mistni dopravy, dokonce systemu metra, maji kabinkovou lanovku (psal jsem, ze je to mesto v kopcich). To mne nadchlo :-)

Lanovka jako autobus

Santa Fé, El Peñol de Guatapé
Jeden den jsem vyrazil na vylet do Santa Fé de Antioquia, coz je nedaleke historicke mestecko, asi dve hodiny jizdy busem. Je asi o tisic metru niz nez Medellin a co mne neprijemne prekvapilo, bylo vedro... Zacal jsem se desit, jak bude, az dorazim k mori. Jiny vylet byl do Guatape. Nedaleko je skala El Peñol, na kterou se da vylezt a je odtamtud krasna vyhlidka na prehradu kolem. Takovou prehradu jsem asi jeste nevidel, zvykem byva velka vodni hladina, tady to byla spousta ostrovu. Pekne. Dokonce jsme si tam pojezdili na kajaku. Ale nejvice mne zaujal samotny El Peñol. Kdyz jsem ho poprve uvidel, byl jsem trochu v soku. Schodiste, ktere tam postavili, jsem proste neocekaval... nejlip se podivat na fotku.

El Peñol de Guatapé

...a pohled na prehradu kolem nej

Capurganá
Z Medellinu jsem nocnim busem prejel do Turba, kde jsem preskocil na clun a po dvou a pul hodinach jizdy na mori jsem se octl ve vyhlasene plazove vesnici Capurgana. Bylo vedro. Nemel jsem v planu tam zustavat dlouho, jen prespat a jet dal. Odpoledne jsem si udelal prochazku, vykoupal se, voda byla trapne tepla... A rano jsem nasedl na dalsi clunek a za necelou hodinu jsem byl v Puerto Obaldia. A tim v Paname. A tim ve Stredni Americe...

Vice fotek na picasu.