Recife je dalsi megamesto na severovychode Brazilie. Samotne ma obyvatel o dost mene nez
Salvador, ale aglomerace (coz je podstatnejsi) je o trochu vetsi, i tak v obou zije pres 3,5 milionu lidi. Olinda je soucast teto aglomerace, samotna ma obyvatel o neco vice nez Ostrava. Obe mesta byla od zacatku provazana, tim, ze Olinda zaostavala, je jeji historicke centrum mnohem vetsi, zachovalejsi, jednoduse receno nezkazeno nejakymi novovstavbami. Olinda stoji za navstevu urcite, taky ja zapsana na seznamu pamatek svetoveho 
kulturniho dedictvi UNESCO, ja tam stravil uspesne cely den az do noci, a kdyz uz je clovek tam, byla by hloupost nepodivat se i do centra Recife. Tam se mi libila (mimojine) veznice prestavena na prodejnu suvenyru (samozrejme oficialne neco jako centrum lidove tvorivosti), kazda kobka jeden kramek… V Olinde se mi povedlo zapomenout na internetu, kam jsem se na chvili uchylil pred odpolednim sluncem, pas a bankovni kartu, ktere jsem tam vytahl proto, abych tu kartu, novou, cerstve obdrzenou z Cech, odblokoval. Zjistil jsem to za hodinu, ale nastesti to tam na mne cekalo. Celkem jsem si oddechl…
Na mistni plaze nezbyl cas, posledni den pobytu mi uspesne proprselo. No, jak mne znate, skoro jsem tu smulu neprezil:-)
Zmet fotek z Olindy zde a z Recife tady.
Fortaleza
Dalsi zastavka, dalsi velkomesto — skoro dva a pul milionu obyvatel mesto, pres tri a pul aglomerace. Prestoze je to mesto celkem navstevovane, k videni tam toho moc neni. Samozrejme tam jsou vyhlasene mestske plaze a navic i vyhlasene kulturni stredisko Dragão do mar. Ja to nejdrive bral jen jako prestupni stanici, ale rozhodl jsem se tam na chvili zastavit. Prvni odpoledne jsem vyrazil do centra, kde toho ale moc nebylo. Libila se mi mohutna katedrala. Vecer jsme vyrazili na predkarneval. Nevim jestli jsem toho pochopil spravne, ale pochopil jsem, ze ho tam maji kazdou sobotu cely rok, s karnevalem to pro mne moc spolecneho nemelo, proste mohutna sparka na nekolika ulicich plnych lidi, nekdy zive, vetsinou reprodukovane hudby. Kdyz prisel muj cas prchl jsem s pravdivou vymluvou, ze jsem totalne unaven, coz byla pravda, protoze jsem stravil noc v busu a tentokrat jsem se dvakrat nevyspal.
Druhy den jsem vyrazil na prochazku po plazich. Ty mi prisly urcite lepsi nez ve vyhlasenem Salvadoru… ale na tohle nejsem specialista. Hned nad plazemi se tycily prosklene vezaky, nejspis hodne luxusni bydleni. Plaze byly preruseny velikym pristavem, ja ho nejak obesel a dosel az k chatrajicimu majaku, odkud jsem bez nejakeho otaleni zase odesel, protoze mi to prislo, ze tam zacina jakasi favela. Na zpatecni ceste jsem se zastavil u rybarskeho pristavu, plneho malych rybarskych clunu. Zlakaly mne stanky s cerstve vylovenymi potvorami a prilehla restaurace. Sice jsem tomu zpocatku nerozumel, ale zvladl jsem to.
Nejdrive jsem si koupil nejake potvurky, ktere jsem vubec nevedel, co jsou. Vlastne vedel: camarãos. Taky jsem nevedel kolik, tak mi neco nabral, ja z toho cast ubral, a i tak to pak bylo hodne. Zanesl jsem je stanku, kde se smazilo, sedl si ke stolu, dival se na lodicky a cekal. Mezi stoly se motali prodavaci vseho mozneho, od nanuku, pres cetky, slunecni bryle az po hodinky. Furt nosili neco nekomu jinemu, nakonec jsem se dockal. Jeste jsem si zavolal zpatky cisnika a zeptal se ho, jestli to muzu jist vsechno. Ne jestli to muzu snist vsechno, moje bylo vsechno, ale vsechny ty couhajici tykadla, nozicky, ocicka a vubec vsechno. Chvili nechapal na co se ho ptam, ale pak ze muzu vsechno. Tykadla ale neprijemne pichala, kdyz uz jsem nemohl, tak jsem si vybiral… Byly to krevety, takove zname zviratko, nebo spis slovo, ale ja nemuzu za to, ze to u nas v samosce neprodavaji!A fotky z Fortalezy tutaj.
Žádné komentáře:
Okomentovat