Montevideo

Montevideo je hlavni mesto Uruguaye, plnym trosku nezvyklym nazvem Uruguayske vychodni republiky. Tim vychodni chteji rici, ze lezi na vychodnim brehu reky Uruguay. Z Argentiny jsem se do Uruguaye doplavil lodi a autobusem dojel do hlavniho mesta. Mel jsem strach, jak budu zvladat ranni vstavani na lod, nakonec jsem nevstaval a jel rovnou na lod. Po ubytovani se v hostelu jsem vyrazil na kratkou prohlidku mesta, a pak spat, asi jako jediny na hostelu, vsichni sli parit a tancit, ale ja jsem po predchozich nocich opravdu nemohl.

Plan pro Montevideo byl jasny, stravit tam tak dva dny

Majak Punta Brava 

a krom obvyklych poznavacich cinnosti jedna dulezita: poslat domu balik se zbytecnostmi, ktere jsem uz nemel vuli tahat - spacak, gorace a par dalsich drobnosti. Ani ne tak kvuli hmotnosti, jako kvuli objemu. Clovek mini, zivot meni. Dalsi den byl necekany (pro mne samozrejme, pro ostatni ocekavany) statni svatek, vyhlaseni nezavislosti. Co mi prislo zajimavejsi je ale predchazejici noc, oznacovana jako Noc nostalgie, kterou zacali slavit v roce 1978 diky jednomu radiu, a dnes je to jedna z nejrusnejsich noci v roce (jak jsem psal, ja ji radeji slusne prospal). Den po statnim svatku mne jeste vice prekvapilo, ze se na poste (nejen tam) nepracuje, neboli ze se stavkuje. Balik se mi povedlo poslat az den nasledujici. Ale ani ten jsem neodjel, s udivem jsem zjistil, ze mym smerem jezdi busy asi tak dvakrat za tyden. Pak muze clovek neco planovat!

Artigasovo mauzoleum

Nicmene jsem se nenudil. Montevideo je (asi tak jako Ostrava:-), mesto, kde sice neni nic extra uzasneho, ale kdyz clovek chce, vzdycky si neco zajimaveho najde. Spoustu casu jsem stravil prochazkami po mistnich ramblas - nabrezich, ktere slouzi jako promenady a nektere casti jsou i pisecne plaze. Kazdy se tam prochazi, beha, jezdi na kole, rybari, sedi, cte, keca, popiji mate. To posledni, popijeni mate, vlastne delaji pri vsech ostatnich cinnostech, snad krome toho behu. Ty pisecne plaze jsem mohl brat jako pripravu na Brazilii. V Argentine mi "vsichni" rikali, ze v Brazilii se mi bude libit a ze tam zustanu, protoze jsou tam plaze, teplo a krasne holky - bylo tezke jim vysvetlit, ze vetsina z techto veci mne zrovna nelaka. Priprava na plaze probihala dobre, jeden den to napriklad byla prijemna celodenni prochazka, jenom jedne veci jsem trochu litoval, a to ze jsem si nevzal teplou cepici... Zvlaste se mi libily vybezky do more, poloostruvek Punto Carretas s majakem, a hodne-setmetrove molo Sarandi, na kterem bylo snad nekolik set rybaru, nejruznejsich typu, az jsem si rikal, kam jsem to zase vlezl.

Na hostelu byl klid, nebylo moc lidi, melo to i nevyhodu,

Zapad slunce nad Montevideem

ze se nekonala pizza party - protoze jsem byl jediny ucastnik... to pry se jim jeste nestalo. Posledni noc bylo grilovani asada, to mne sice nelakalo, ale kdyz mi dali dostatecnou slevu, pridal jsem se. Nakonec jsme po pulnoci vyrazili do klubu, pohoda, ziva hudba, jedinou nevyhodou bylo male pivo (nejakych 620 mililitru) za zhruba stovku. Vubec, i kdyz tohle byl opravdu extrem, v Montevideu mne prekvapilo, jak je tam vsechno drahe. (Vsechno znamena vsechno, co jsem potreboval ja, takze predevsim jidlo:-)

Posledni den jsem stravil mimo jine fotografovanim serie na tema "Jak se pozna typicky Uruguayec", muzete sami hadat, fotky jsou zde na picasu... Radostne jsem se sbalil do JEDNOHO batohu a vyrazil na nocni prejezd zpet do Argentiny. Montevideo bylo jako zajizdka vicemene zbytecne, ale jako zastavka na ceste prijemne... takova dobra rada, kdybyste uvazovali, jestli tam jet:-)

Vice fotek zde na picasu.